20 ukradených kalhotek z berlínského sušáku

Jet studovat do Berlína jsem se rozhodla minutu před tím, než mě vyzvala na řadu porota na konkurzu. Pro Berlín mě na chodbě přemluvila kamarádka. A osud (nebo že by porota na konkurzu Pedagogické fakulty UK) tomu chtěl, abychom odjely spolu na rok.

A tak začalo papírování. To tedy začalo samozřejmě už před konkurzem (životopis, motivační dopis, výpis známek vše v NJ). Měly jsme z toho nafouknuté hlavy, ale nakonec jsme zvládly všechny formuláře. Moje rada: Byrokracie vládne světem a nic není tak horké, jak se to upeče, takže si s formalitami nedělejte hlavu, ale nenechávejte raději nic na poslední chvíli.

Víc cizinců než Němců

Milým překvapením pak byla odpověď z Německa. Technische Universität Berlin nám kromě formálního akceptačního dopisu poslala sympatickou a hlavně praktickou knížečku, podle které by byl schopen začít studovat na TU asi i lidoop. Opravdu skvělá pomoc pro začátek, a navíc neformální. Ve dvou a s ochotou a dokonalým systémem německých úřednic a úřadů jsme vše zvládly bez jediného problému. Pokud byste měli přeci jen obavy, že sami ten vír velkoměsta nezvládnete, nabízí vám k dispozici tzv. Buddyho tedy místního studenta, který vám na začátku bude pomáhat nejen se školou.

Po příjezdu náš šokovalo, že jsme sotva někde potkaly Němce (díky Bohu za ty německé úřednice :-) ). Byly jsme prakticky denně ve styku s cizinci, kteří zařizovali to samé jako my. A především na koleji na rodilého Němce téměř nenarazíte. Domorodci totiž bydlí hlavně ve WG (Wohngemeinschaft privát). Osobně doporučuji kolej. Je zpravidla levnější (kolem 200 Eur moje: 170) , máte svůj vlastní pokoj (pokoje jsou po jednom ) a ti cizinci ze všech koutů světa vás obohatí novými zkušenostmi a nezapomenutelnými zážitky.

Zpočátku jsem si myslela, že se tady naučím spíše angličtinu, protože málokterý cizinec (pokud tu je jen na semestr nebo na rok) umí lépe německy než anglicky. První měsíc se konala téměř denně nějaká párty, takže se pobavíte a zdivočíte, i kdybyste nechtěli. (I když ze stipendia si rozhodně tolik z kopýtka vyhazovat nemůžete jako Erasmus-student máte 320Euro na měsíc.)

Poznáte spoustu národních nápojů (polská, finská vodka, pravá španělská sangrie, ...) a také pokrmů a stravovacích návyků. Např. moji sousedé Indové nejedí nic, co má oči, za to jedí rádi rukama třeba i rýži a večeří zásadně minimálně v pěti. Číňané nedají dopustit na svůj wok, který zahřívají už mezi sedmou a osmou ranní, aby si uvařili. Asi dávají přednost vlastní kuchyni před místní stravou, kterou myslím český student nepohrdne. Jídlo v menze je sice v přepočtu dvakrát dražší (takže jsem se naučila vařit), ale také dvakrát chutnější, o výběru nemluvě.

Studovat můžete i na ostatních školách

Výběr v Berlíně máte také při studiu. Jsou zde 4 státní univerzity - kromě Technische Universität dále: Humboldt-Universität, Freie Universität a Universität der Künste. Jsem imatrikulovaná na TU, ale jako Erasmus-Student nemáte žádný problém navštěvovat přednášky či semináře jiné univerzity, a dokonce tam dělat i zkoušky.

Tento semestr chodím na dva předměty na FU a už se těším, že si další semestr zapíšu nějaký předmět na "Humboldtce". No řekněte, proč nevyužít šanci studovat na 3 univerzitách najednou? Zatím jsem se školou vcelku spokojená. Nezáleží na univerzitě, ale na lidech jako všude. Co předmět, to zcela odlišný typ výuky. I když musím s politováním přiznat zkušenost (podle výpovědí kamarádů), že podmínky na Fachhochschulen (odborné vysoké školy) se s těmi na univerzitách nedají srovnat. Jsou to menší školy, a proto s rodinnou atmosférou, často také s nižší úrovní.

Velké plus bych udělila nabídce sportovních kurzů, které pořádá univerzita. V brožuře s nepočitatelným množstvím kurzů si musí vybrat každý, resp. jeden neví, co si má vybrat. To je pak nejlepší přihlásit se na jeden z kurzů s exotickými názvy a udělat si malé překvapení.

20 ukradených kalhotek

Já jsem si vybrala salsu, která mě vyšla na třetinu ceny, kterou bych zaplatila v Čechách. A kdyby někomu bylo přeci jen líto peněz, může chodit zadarmo běhat po širokých berlínských ulicích, protože tady běhá každý druhý. A každý první tu jezdí na kole na začátku roku si ho koupíte někde na bleším trhu, a než odjedete, tak ho zase prodáte. Já mám koloběžku, ale i bez vlastního dopravního prostředku se všude pohodlně a včas dostanete díky berlínské MHD. A pokud budete chodit pěšky, vždy si hlídejte, zda nejdete v cyklostezce, abyste se pak nelekali zvonku, jako se to stává mně.

A můj největší zážitek? ... no abych byla upřímná, kromě divadelního představení Hurvínka a Spejbla v němčině, je to 20 ukradených kalhotek (mých) ze sušáku na chodbě :-( Víte, Berlín je plný roztodivných lidí...