Informace o programu - Waldorfská škola

 

Waldorfská pedagogika vychází z anthroposofické antropologie Rudolfa Steinera (1861-1925), která si všímá zákonitostí vývojových kroků dítěte a mladého člověka, proměn a rozvoje jeho vztahu ke světu a jeho schopnosti učit se. Učební plán, metody a obsahy výuky waldorfské školy jsou z tohoto poznání přímo odvozeny. Na základě Steinerovy antropologie vzniklo od r. 1919 až do současnosti na celém světě několik tisíc pedagogických a léčebně-pedagogických zařízení.

Na výchovu je ve waldorfských školách nahlíženo jako na vývojový proces, v němž jsou určité předměty zaváděny ve specifických fázích individuálního rozvoje osobnosti. Smyslem je upravit učební plán potřebám a postupně se rozvíjejícím schopnostem dítěte.

Waldorfská škola byla založena jako jednotná dvanáctiletá všeobecně-vzdělávací škola pro děti všech sociálních vrstev společnosti. Vedle tradičního obsahu (vzdělávací program waldorfských škol v Čechách naplňuje vzdělávací standardy vydané Ministerstvem školství) má waldorfská škola zajišťovat všestranný rozvoj dítěte v praktických a uměleckých oborech - učební plán waldorfských škol je velmi bohatý. Je tím zohledněna skutečnost, že schopnosti nadání dětí se velmi odlišují. I proto tu nalezneme vedle "tradičních" předmětů např. i knihařství, pletení, tkaní, zahradnictví, zeměměřičství, atd. Touto rozmanitostí nabídky se chtějí učitelé waldorfských škol co nejvíce přiblížit stavu, kdy každé dítě pro sebe najde v učebním plánu něco v čem bude mít šanci vyniknout - zužuje se tak rozdíl mezi méně a více nadanými nebo zručnými.

Výkony žáků nejsou motivovány známkovým hodnocením, ale živým zájmem o probíranou látku. Vysvědčení na konci školního roku mají formu slovního hodnocení, které charakterizuje všechny přednosti a nedostatky dítěte, jeho pokroky i obtíže v uplynulém školním roce. Pro život a práci ve waldorfských školách platí zásada, že spolupráce žáků jasně převažuje nad jejich vzájemnou soutěživostí.

V učebních plánech waldorfských škol se zřetelně projevuje snaha nenadřazovat žádný předmět či skupinu předmětů nad druhé. Také proto jsou všechny předměty zařazené do 1. - 9. ročníku waldorfské školy pro všechny žáky povinné. Dívky se tak účastní i práce se dřevem a kovem, chlapci pletou, háčkují, atd. Smyslem je dát všem dětem široký, nespecializovaný základ - každý z předmětů totiž rozvíjí dílčí aspekty široké palety lidských kvalit. Dalším důležitým zřetelem, který je v učebním plánu zohledněn, je co možná největší prolínání jednotlivých témat. Ve vyučování je snaha stavět mosty mezi jednotlivými obory a předměty, představovat dětem svět ve vzájemných vztazích a ve vztahu k člověku.

V učebním plánu waldorfských škol je také patrná snaha dosáhnout souladu mezi vědou, uměním a duchovními hodnotami. Právě tento soulad pravdy (vědy), krásy (umění) a dobra (duchovních hodnot) se má stát základem pro vhodné vzdělání.

Již Komenský radil vybrat základní věci a zajistit celistvost vzdělání. Stavěl se za to, aby dítě bylo uváděno do vědění pomocí obrazů budovaných na jednoduchých základech. Stejně tak na waldorfských školách v jednotlivých předmětech, oblastech a tématech učitel usiluje především o osvětlení základních principů. Volí proto několik zřetelných příkladů, které jsou blízké dětem daného věku a nesnaží se zahrnovat žáky encyklopedickými přehledy.

V metodách, jimiž učitelé waldorfských škol uvádějí své žáky do učiva, hraje důležitou roli obraz, rytmus a pohyb. Podobně významná role je dnes částí tradiční pedagogické veřejnosti přiznávána i rytmu. Organickou součástí metod vyučování a učení mnoha předmětů učebního plánu je ve waldorfské škole i řada pohybových aktivit. Všechny tyto prvky, o jejichž nedostatečném docenění se často hovoří, tedy učitelé waldorfských škol běžně využívají k naplňování výchovných a vzdělávacích cílů.

Vyučování hlavních předmětů (matematika, mateřský jazyk a literatura, čtení, fyzika, chemie, přírodopis, dějepis, zeměpis a další) probíhá v tzv. epochách - dvouhodinový vyučovací blok, který se ještě dále dělí na část rytmickou, vyučovací a vyprávěcí, je monotematický a po dobu 3 až 4 týdnů při něm učitel rozvíjí jedno dané téma (např. matematické operace, stavba domu, dějiny Řecka). Další předměty (jazyky, tělesná, pracovní a hudební výchova, eurytmie apod.) se již vyučují v klasických vyučovacích hodinách. I při nich se však učitel snaží zachovat rozčlenění na část rytmickou - plnou říkadel a písniček, část vyučovací, ve které se probírá nová látka a jakousi vyprávěcí část, která by měla třídu zklidnit a harmonizovat.

Dalším specifikem waldorfských škol je absence učebnic. Jejich roli plní materiály, které si učitel sám, ev. ve spolupráci s kolegy vybírá nebo vytváří. Knihy mohou být doplňkem (např. cvičebnice a atlasy), nikoli hlavním prostředkem výuky, neboť postrádají vztah ke konkrétní pedagogické situaci a svou strnulostí nevyhovují dynamickému postupu a momentálnímu stavu třídy. Velký význam je v této souvislosti přikládán žákovským pracovním a epochovým sešitům, které jsou vypracovány s velkou pečlivostí a žákům při přípravě učebnice nahrazují.

Na pouti základní školou provází dítě po celou dobu třídní učitel, který v epochách vyučuje obvykle všechny hlavní předměty. Každý učitelův krok v práci s učební látkou tedy odpovídá dětským vývojovým potřebám. Učitel se tak stává do značné míry architektem učebního plánu, jeho kompetence jsou v tomto ohledu mimořádně široké.

Waldorfští učitelé usilují o výchovu svobodných lidí (u nichž byly svobodně rozvinuty jejich přirozené potenciality), nevštěpují jim tedy určitý světový názor. Spíše usilují o rozvinutí vloh svých svěřenců do té míry, aby tito byli v dospělosti schopni vlastní orientace, samostatného, odpovědného a sociálně pozitivně zaměřeného jednání. Jde tedy o to:
"vychovávat lidi, kteří jsou schopni vnímat všechno, co se děje ve světě, kteří mohou každého dne, vidí-li něco nového, své pocity, své úsudky vyvíjet podle této novosti. Nesmíme vychovávat lidi spokojené se sebou, uzavřené do svého nitra, nýbrž musíme vychovávat lidi, kteří mohou svobodně a otevřeně předstupovat před svět a kteří mohou svobodně a otevřeně jednat ve smyslu toho, co je prospěšné světu." (R. Steiner).

 

Vydaná a přeložená literatura k waldorfské pedagogice (výběr)

Carlgren, F.: Výchova ke svobodě. Baltazar, Praha 1991.
Dostal, J.: Tři kapitoly o Komenském. Ioanes, Příbram1996.
Felber, R., Reinhold, S,: Muzikoterapie. Terapie zpěvem. Fabula, Hranice 2005.
Gloecklerová, M., Goebel, W.: Co je to waldorfská pedagogika. Přeloženo.
Grecmanová, H., Urbanovská, E.: Waldorfská škola. Hanex, Olomouc 1996.
Gruneliusová, E. M.: Výchova v raném dětském věku. Baltazar, Praha 1992.
Heydebrandt, von C: O duševní podstatě dítěte. Baltazar, Praha 1993.
Heydebrandt, von C.: Učební plán svobodných waldorfských škol. Přeloženo.
Kranich, E. M.: Waldorfské školy. Opherus, Praha 2000.
Kolektiv: Utváření výuky v 1. až 8. třídě waldorfské školy. Ostravská univerzita 1998.
Kolisko, E.: Obrazy o svobodné waldorfské škole. Přeloženo.
Köpke, H.: Devátý rok života. Strom, Praha 1998.
Křišťan, P.: Parzifal. Baltazar, Praha 1993.
Lievegoed, B. C. J.: Vývojové fáze dítěte. Baltazar, Praha 1992.
Mackensen v. M.: Výuka fyziky na waldorfské škole. Přeloženo.
Mackensen v. M.: Výuka chemie na waldorfské škole. Přeloženo.
Pol, M.: Waldorfské školy: izolovaná alternativa nebo zajímavý podnět pro jiné školy? Masarykova Univerzita Brno 1996.
Richter, T.: Pedagogická úloha a vzdělávací cíle waldorfské školy. Přeloženo.
Rýdl, K.: Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti. SPN, Praha 1994.
Rýdl, K.: Reformní praxe v současných školských systémech. SPN, Praha 1990.
Steiner, R.: Umění výchovy - Metodicko - didaktický kurs. Opherus, Praha 2003.
Steiner, R.: Všeobecná nauka o člověku jako základ pedagogiky. Ioanes, Příbram 1996.
Steiner, R.: Výchova dítěte z hlediska duchovní vědy. Baltazar, Praha 1993.
Steiner, R.: Výchova dítěte a metodika vyučování. Baltazar, Praha 1993.
Steiner, R.: Poznání člověka a utváření vyučování. Přeloženo.
Steiner, R.: Umění výchovy - Seminární rozhovory. Přeloženo.
Steiner, R., Dostal, J.: Tvořivá řeč. Přeloženo.
Steiner, R. (Altehage, G.): K vývojovým fázím prvních tří sedmiletí. Opherus, Praha 2002.
Steiner, R. (Altehage, G.): K pedagogice v období střední školy. Přeloženo.
Stoeckli, T.: Pedagogika mládeže. Přeloženo.
Streit, J,: Proč děti potřebují pohádky. Baltazar, Praha 1992.
Streit, J.: Geron a Virtus. Přeloženo.
Stockmeyer, K.: Učební plán pro waldorfské školy. Přeloženo.
Trojnost v ročním koloběhu. Práh 1992.
Vznik waldorfské střední školy. Sborník z konference v St.Paul, USA 1995. Přeloženo.
Waldorfská pedagogika a výzvy současného světa. Přepis panelové diskuse v Radiu
Svobodná Evropa 16.1.1998
Woitinas, S.: Indigové děti. Fabula, Hranice 2004.
Wünsch, W.: Vyučování hudby na waldorfské škole. Přeloženo.
Zuzák, T.: Hledání vztahu k dítěti ve waldorfské pedagogice. PF OU, Ostrava 1998.


Diplomové práce o waldorfské pedagogice (výběr):

Čáslavová, M.: Změna sociálního klimatu v klasických a alternativních třídách. PedF OU Ostrava 1995.
Foltová, P.: Výchovné možnosti ve výuce v alternativních školách (výtvarná výchova ve waldorfské škole). PedF OU Ostrava 2002.
Hladíková D.: Vyučování matematiky na waldorfské škole. PedF UK Praha 1992.
Hvolka, B.: Waldorfská pedagogika - její utváření a situace u nás. PedF UK Praha 1994.
Kožušníková, H.: Vyučování němčiny na waldorfské škole. PedF UK Praha 2002.
Kubíková, E.: Alternativní - waldorfská škola v Příbrami. FF UK Praha 1994.
Kupková, M.: Srovnání obsahu a významu pracovního vyučování na škole waldorfského typu a tradičního typu. PedF OU Ostrava 1996.
Líbalová, M.: K problematice časového uspořádání vyučování waldorfské školy. PedF UK Praha 2002.
Macková, N.: Matematika ve waldorfské škole. PedF OU Ostrava1998.
Matějíčková, J.: Klima školy se zaměřením na waldorfskou školu. PedF MU Brno 1997.
Petrová, D.: Hodnocení žáků na waldorfské škole. FF UK Praha 2004.
Pleštil, D.: Vyučování přírodopisu na waldorfské škole. PřF UK Praha 1997.
Pytlíčková, H.: Pojetí člověka ve waldorfské pedagogice. PedF OU Ostrava 2002.
Sedláková, L.: Výuka anglického jazyka na waldorfské škole. FHS UP Pardubice 2002.
Smolka, I.: Návrh modelu české střední waldorfské školy. MÚVS ČVUT Praha 2001.
Smolková, T.: Vzdělávací program Waldorfská mateřská škola. FF UK Praha 2003.
Stoklasová, A.: Evaluace jako prostředek rozvoje školy. FF MU Brno 1997.
Svobodová, J.: Srovnání tvořivosti žáků na klasické a waldorfské škole. FF MU Brno 1999.
Škopek, K.: Svobodné waldorfské školství. VŠCHT Praha 1992.
Štverková, T.: Místo waldorfských škol v proudu transformace českého školství. PedF OU Ostrava 1997.
Vanclová, O.: Vyučování angličtiny na waldorfské škole, PedF UK Praha 2003.
Vaňková, S.: Steinerova pedagogická antropologie a škola waldorfského typu u nás (se zvláštním zřetelem na vývojové fáze dítěte) - pozorování v epochovém vyučování.Ostrava, PedF OU Ostrava1998.
Zdražil, T.: Vyučování dějepisu na waldorfské škole, FF UK Praha 1996.

Kontakty

Asociace waldorfských škol České republiky
Butovická 228/9
158 00 Praha 5 - Jinonice
IC: 67362958

e-mail: waldorf@seznam.cz
telefon: 723 539 983

Jednatelé sdružení:
Lucie Šperková (předsedkyně)
Tomáš Petr (sekretář)

 

 

Přehled zařízení a škol naleznete na

 

www.iwaldorf.cz/skoly

 

 


Časté otázky

Jaké jsou cíle waldorfské školy ?
Škola vychovává člověka pro budoucnost, to, co se dnes naučí, bude moci využít za 10 - 15 let. To už však bude úroveň poznání světa úplně někde jinde. Svět se stále rychleji a podstatněji mění, neustálá změna bude provázet život každého z nás. Má tedy škola sloužit ke vkládání co největšího množství informací do paměti, nebo by měla především naučit myslet, tvořit, cítit, komunikovat a spolupracovat s druhými ? Má být dítě po skončení školy podobno naprogramovanému počítači, nebo má být spíše otevřeným tvořivým člověkem ?
Odpovědi na tyto otázky jsou jasné, a přece na našich školách stále převládá tradiční manipulativní přístup, který chce vnějším působením formovat dítě do patřičného tvaru. Také motivace k učení je vnější - pomocí odměn a trestů v podobě známek.
Waldorfská pedagogika chce naopak rozvíjet dítě zevnitř. Probouzet jeho individuální tvůrčí síly, podporovat celkový rozvoj jeho osobnosti v oblasti rozumu, citu a vůle. Snažíme se o vnitřní motivaci - vzbudit u dětí zájem, touhu po poznávání světa. To vyžaduje, aby učivo bylo pro děti smysluplné, s konkrétním vztahem ke skutečnosti, aby děti mohly spolupracovat a s pomocí učitele se samy dobíraly poznání, aby předměty nebyly izolované, ale prožívány v souvislostech apod. Nepředkládáme žákům hotové skutečnosti, ale vytváříme poznatky spojené s prožitkem, získáváním dovedností, s postojem a názorem. Neplníme vědra, ale snažíme se zapalovat oheň, vychovat ne pozorovatele, ale účastníka a tvůrce. Vzdělávání je pro nás nejen intelektualizační, ale především humanizační proces. Cílem je všestranný, svobodný a iniciativní člověk, zodpovědný za sebe i svět.

Jaké jsou hlavní rozdíly "klasické" a waldorfské školy ?
Hlavní vnitřní odlišností je pohled na dítě a přístup k němu.
Hlavními vnějšími odlišnostmi jsou:
- koncentrované vyučování v epochách, které umožňuje probrat látku mnohem intenzivněji, ponořit se do tématu, prožívat ho po určitou dobu a pochopit tak jeho podstatu a souvislosti.
- výuka je prodchnuta uměleckými, pohybovými a praktickými činnostmi, škola žije a dýchá.
- děti nejsou známkovány, vysvědčení dostanou ve formě slovního hodnocení, které je hlubokou úvahou nad dítětem, které učitel celý rok vedl, o vývoji jeho schopností a předpokladech k další práci. Hodnocení je zaměřeno na individuální pokrok žáka, ne na jeho srovnání s jakousi hypotetickou laťkou.
- princip jednoho třídního učitele od 1. do 8. - 9. třídy, který pečuje o rozvoj osobnosti dítěte po celou dobu školní docházky.

Jaký ohlas mají myšlenky waldorfské pedagogiky ?
To, jak waldorfská pedagogika odpovídá potřebám moderní společnosti, je vidět na nárůstu těchto škol. Waldorfské školy jsou dnes nejrozšířenějším typem alternativních škol ve světě, v 54 státech všech kontinetů pracuje téměř 900 waldorfských škol. Od roku 1919, kdy vznikla první takováto škola, si waldorfská pedagogika díky svému celostnímu pojetí získala obecné uznání a zejména v poslední době prožívá velký rozmach - za posledních 10 let se zvýšil počet těchto škol o 50%.
V České republice se waldorfské školství začalo rozvíjet prakticky ihned po uvolnění poměrů - ve školním roce 1990/91 byla zahájena výuka v první takovéto třídě. Dnes je zde 10 základních škol (v Písku, Příbrami, Ostravě, Semilech, Pardubicích, 2 v Praze, v Brně, v Olomouci a v Českých Budějovicích) a jedna speciální škola v Praze. Vznikly již i 3 střední waldorfské školy (v Příbrami, Ostravě a Praze).
V oblasti předškolní pedagogiky existuje ve světě více než 1500 zařízení uplatňujících waldorfskou pedagogiku, u nás je 8 samostatných mateřských škol a v dalších 8 školkách pracují waldorfské třídy.


Kontakty

www.waldorf.cz - O waldorfské pedagogice

 

 

 

Poslední aktualizace: Jana Beničáková, březen 2018
Zdroj: www.iwaldorf.cz

 

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
28
29
30
31
1
2
3
 
 
 
 
 
 
 
4
5
6
7
8
9
10
 
 
 
 
 
 
 
11
12
13
14
15
16
17
 
 
 
 
 
 
 
18
19
20
21
22
23
24
 
 
 
 
 
 
 
25
26
27
28
29
30
1