Demence, Alzheimerova choroba

Demence je psychickou chorobou vysokého věku, který je největším rizikovým faktorem jejího vzniku. Je považována za obzvlášť závažnou, protože její průběh lze pouze zmírnit, ale ne zcela zastavit. Může ji způsobit řada příčin. Některé z demencí je možno vyléčit, ale je důležité jejich včasné rozpoznání. Nejčastěji je demence způsobena Alzheimerovou nemocí, a to až 6 z 10 případů. K dalším příčinám patří narušení cévního zásobení mozku, které může souviset s vysokým krevním tlakem nebo postižením mozkovou mrtvicí. Demence může také provázet i jiná onemocnění mozku, jako je například Parkinsonova a Huntingtonova nemoc či roztroušená skleróza mozkomíšní. I jiná tělesná onemocnění (infekční choroby, srdeční či jaterní selhání, dýchací onemocnění nebo pokročilá nádorová onemocnění) mohou vést k rozvoji obrazu demence.

Příčiny vzniku nejčastější formy demence stále neznáme. Hledají se společné genetické dispozice, intenzivně jsou zkoumány látky, které slouží k přenosu informací mezi nervovými buňkami. Dalšími oblastmi zájmu výzkumu jsou látky, vznikající při látkové přeměně v neuronech a současně ohrožující jejich život (zkracují jejich přežívání). Věda se snaží zkoumat i vliv jiných faktorů, jako je role diety, pohybu, vlivu životního prostředí, geografických rozdílů apod.

Příznaky demence:

Demence lze charakterizovat jako duševní onemocnění, při nichž v důsledku chorobného procesu dochází ke snížení paměti, intelektu a jiných tzv. poznávacích funkcí od jejich původní úrovně a k druhotnému úpadku všech dalších psychických funkcí. K těmto řadíme především afekty, náladu, pozornost a soustředění, vnímání a v pozdějších stádiích dochází ke změně osobnosti, úpadku v etické a estetické sféře, rozpadu celkové soudržnosti základních psychických funkcí. Vývoj psychických změn bývá pomalý.

Rozpoznání těchto změn je zpravidla brzy patrné pro okolí postiženého, přesná diagnostika však patří lékaři. V poslední fázi onemocnění se nemocný stává nesoběstačným při uspokojování základních životních potřeb (jídlo, hygiena, oblékání, vyprazdňování) a zcela závislým na pomoci druhých.

Nejčastější forma demence (Alzheimerova nemoc) se nejdříve u nemocného projeví zhoršením krátkodobé paměti, postižený není schopen se postarat o některé věci v domácnosti. Nemocný má postupem času čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky, je zmatenější. Mění se celá jeho osobnost. V posledních stádiích nemoci už vůbec není schopen se sám o sebe postarat.

Léčba demencí:

Léčba demencí je komplexem řady opatření, tzn. měla by být složena z léčby farmaky, z rehabilitace, terapie všech přidružených tělesných onemocnění, ze socioterapie a psychoterapie (u dementních pacientů především z trénování paměti a základních aktivit všedního dne).

Základní farmakoterapií demencí je farmakoterapie poznávacích (kognitivních) funkcí. Je používána řada látek, např. inhibitory acetylcholinesterázy (především u Alzheimerovy nemoci), zhášeče volných kyslíkových radikálů, látky blokující receptory tzv. excitačních aminokyselin, blokátory kalciových kanálů, nervové růstové faktory a jejich stimulátory, protizánětlivě působící farmaka aj. Jak ukazují výsledky klinických studií, nejefektivnější je užití inhibitorů acetylcholinesterázy.

Současně je nutné léčebně ovlivňovat řadu dalších funkcí, které podstatně snižují kvalitu života postižených i jejich pečovatelů, zpravidla nejbližších rodinných příslušníků. Jsou také nejčastější příčinou hospitalizace pacientů v nemocnicích a umístění v domovech důchodců. V těchto případech, kdy je chování postiženého spojené s neklidem nebo agresivitou, se uplatňují látky s tlumivým účinkem na zvýšenou aktivitu a agresi.

Nebezpečí demencí:

Zejména Alzheimerova nemoc je charakterizována narůstajícím úpadkem psychických funkcí od původní kapacity. Tento úpadek je tak podstatný, že postupně nedovoluje postiženému vykonávat běžné denní aktivity, a tento se pak stává zcela závislý na svém okolí, neschopen samostatné existence. Konečný důsledek některých demencí je pak smrt, způsobená bud' nepřímo (např. přidružením jiné nemoci nebo úrazu), nebo přímo (selhání základních životních funkcí).

Rady a prevence:

Prevence vzniku demence je záležitost velmi složitá a nejednoznačná. Mnoho sledování prokazuje, že demence a zejména Alzheimerova nemoc jsou méně časté u lidí s vyšší úrovní vzdělání. Původní nálezy hovořily také o tom, že kouření může působit jako ochranný faktor proti Alzheimerově nemoci. To se však zcela nepotvrdilo a dnes je zcela zřejmé, že kouření riziko choroby zvyšuje. Podobně je to s konzumací alkoholu, která je-li vyšší, nikterak výskyt choroby nemění a o protektivních účincích malých množství alkoholu je stále diskutováno.

Další kapitolou prevence tvoří výsledky některých studií, které upozornily na to, že lidé, kteří užívají protizánětlivé léky na artrózu, revmatoidní artritidu a podobně, mají nižší riziko Alzheimerovy nemoci. K dalším preventivní opatření by mělo patřit chránění se od úrazů hlavy. Některé údaje hovoří o tom, že u pacientů s Alzheimerovou nemocí se úrazy hlavy v předchorobí vyskytuje 2x častěji.

Pochopitelnou prevencí je také řádná léčba přidružených onemocnění a deficitu vitaminů (B 12, thiaminu či kyseliny listové). Odstranění a léčení těchto situací může zlepšit stav psychických funkcí.

Riziko vzniku onemocnění:

Demence se může vyskytnout v jakémkoli věku, ale relativně vzácně přichází před 60. rokem života. S přibývajícím věkem však přichází častěji a postihuje cca 1 % lidí ve věku 65 - 69 let oproti 24 % staších 85 let. Přesto však není dosud zřejmé, zda věk je samostatným rizikovým faktorem anebo zda se jedná o častější výskyt jiných rizikových faktorů s přibývajícím věkem. Většina vědeckých sledování neprokázala rozdíly ve výskytu demence u jednotlivých pohlaví.

Pro ICM NIDM MŠMT zpracovala Mgr. Julie Čákiová

Zdroj: www.ordinace.cz/clanek/demence ,  www.ordinace.cz/clanek/alzheimerova-choroba - dostupné 29. 6. 2010

Datum: 7.6.2006,

Aktualizace: 21.7.2008, 17.3.2009, 29. 6. 2010