Deprese - smutek v duši

Smutek, bezmoc a pocity beznaděje či zoufalství jsou pocity (emoce), které za normálních okolností mají pro náš organismus velký význam. Smutek a s ním spojená blokáda výdeje energie brání úplnému tělesnému vyčerpání a v případě nepřekonatelných životních překážek pomáhá adaptovat se na ztráty, které nelze nahradit. Problém začíná tam, kde se tyto emoce objevují příliš často, trvají příliš dlouho, jejich intenzita je vzhledem k situacím, které je spustily, příliš velká, takže začínají nadměrně ovládat život postiženého. Takto zesílené a nadměrně ovládající pocity smutku, bezmoci a beznaděje brání přirozenému životu a adaptaci na měnící se podmínky. Mluvíme o depresi.

Při depresi však nejde jen o nepříjemný emoční prožitek. Deprese je onemocnění, a to onemocnění celého organismu. Vede k pocitům zoufalství, beznaděje, ztrátě radostného prožívání, energie i vůle. Od běžného smutku nebo rozladěnosti se deprese liší zejména v tom, že:

o je intenzivnější a hlubší

o trvá déle

o nepříznivě ovlivňuje výkonnost.

Rozhodně se nejedná pouze o slabost, nedostatek vůle nebo sebekázně. To, že je deprese nemoc, rozhodně neznamená, že je člověk "nenormální" nebo "bláznivý". Může ale cítit prázdno v duši, být bez energie. Má smutnou náladu a vyčítá si to. Nemůže fungovat v každodenních záležitostech, nesoustředí se. Nedokáže se radovat z věcí, které ho dříve těšily.

Deprese je jedním z nejčastějších problémů, který můžeme zažít. U každého pátého člověka se alespoň 1x za život objeví klinicky významná depresivní nálada. Každoročně jí onemocní kolem 5 % obyvatelstva různého věku, ženy asi 2x častěji než muži.

Hlavním příznakem deprese je porucha nálady, ale kromě ní je ovlivněno také myšlení, chování i tělesné fungování. Mezi typické příznaky deprese patří:

o přetrvávající smutná, úzkostná nebo "prázdná" nálada

o negativní pohled na sebe a sebepodceňující myšlenky

o pocity beznaděje, pesimismu nebo bezmoci

o sebeobviňování a ztráta smyslu života

o ztráta zájmu a radosti

o nespavost, předčasné ranní probouzení, nebo naopak nadměrná ospalost a spavost i během dne

o ztráta chuti k jídlu, výrazné snížení váhy, nebo naopak přejídání se a přibývání na váze

o pokles energie, únava, ospalost, malátnost (jednoduché činnosti vyžadují nadměrnou námahu)

o nezájem o sexuální život

o nadměrné polehávání nebo posedávání, neschopnost se přinutit k činnosti, odkládání činnosti

o myšlenky na smrt nebo sebevraždu

o neklid, nervozita, nadměrná podrážděnost

o potíže se soustředěním, zapamatováním si, rozpomínáním se a s pamětí vůbec (naštěstí přechodné) a problémy s rozhodováním

o přetrvávající tělesné příznaky, jako je bolest hlavy, poruchy trávení, zácpa, dlouhodobé bolesti

o tíha na hrudi, ztuhlost nebo ochablost svalstva, snadná unavitelnost

o nadměrné obavy a starosti, časté pocity napětí

Během několika posledních desetiletí se pohledy na depresivní poruchu změnily. Dříve se věřilo, že problémová výchova a nepříjemné životní události jsou hlavní příčinou této poruchy. Dnes víme, že faktorů, které se na jejím vzniku podílejí, je daleko více. Jistá zranitelnost je dědičná (genetické faktory). Může se zvýšit určitými dětskými zážitky a typem výchovy, jako je předčasné oddělení dítěte od matky, nadměrný důraz na perfekcionismus, nadměrná kritika (výchovné faktory). To však ještě neznamená, že se porucha nutně musí rozvinout. Stresové události působí jako spouštěče (životní změny, ztráta blízké osoby, stres v zaměstnání, změna životní role, tělesná nemoc, izolace). Může jít o výrazné životní události, ale i o souhrn drobných stresujících vlivů, které vedou k dlouhodobé frustraci a bezmoci. V rozvinuté depresi pak dochází ke změnám v biochemii mozku (biologické faktory).

V mozku jsou biliony nervových buněk. Každá nervová buňka má výběžky, které posílají a dostávají zprávy od ostatních nervových buněk. Neurotransmitery jsou chemické látky, vypouštěné z těchto výběžků, zabezpečující přenos zprávy ze zakončení jednoho nervového výběžku na druhý. Tyto "chemičtí poslové" ovlivňují způsob, jakým se cítíme - naše nálady. V průběhu času vědci zjistili, že určité neurotransmitery hrají důležitou roli u deprese - zejména jde o serotonin, noradrenalin a dopamin. Epizoda depresivní nálady je spojená s jejich relativním nedostatkem na nervových zakončeních (synapsích) v mozku. Antidepresiva dokáží postupně zvýšit dostupnost těchto látek a tím pomáhají normalizovat biologickou rovnováhu.

Proč ale někdo reaguje během svého života rozvojem depresivní poruchy, a jiný člověk nikoliv:

Odpověď na tuto otázku hledá mnoho vědeckých týmů na celém světě. Úplně jasnou odpověď zatím neznáme. Řadu poznatků však máme. Víme už, že na náchylnosti k depresi se podílí mnoho faktorů, a to u různých lidí v různé míře. Nejdůležitější z nich uvádíme:

a. Vrozené faktory: V některých rodinách se objevují depresivní poruchy častěji. To může znamenat, že je zde přítomná vrozená biologická zranitelnost.

b. Podmínky vývoje v dětství: Nejčastěji souvisí s rozvojem deprese v dospělosti ztráta důležité osoby v dětství, například úmrtím nebo rozchodem rodičů. Rovněž předčasné oddělení od matky, nedostatečná péče, týrání dítěte nebo naopak přílišné rozmazlování a ulevování od povinností bývají často v souvislosti s rozvojem deprese v dospělém věku. Rodič se svou depresí se může stát vzorem takového chování pro své dítě.

c. Stresové životní události: Stresové životní události jsou často spouštěči deprese. Jde o události, které vedou k sociální izolaci (ztráta partnera nebo jeho odchod), změně role (přechod ze školy do zaměstnání, příchod dítěte do rodiny, přechod na jiné zaměstnání), ztrátě důležité role (odchod dospělých dětí z rodiny), ztrátě autonomie, přirozené aktivity a důležitosti (odchod do důchodu, důsledkem tělesné nemoci ve stáří) apod.

d. Biochemické faktory: U depresivních stavů dochází k poruše v přenosu serotoninu, noradrenalinu a dopaminu v mozku. Tyto biochemické změny jsou přítomny pravděpodobně u všech typů depresí, ať nám jejich rozvoj je více pochopitelný z toho, co se v životě toho kterého člověka stalo, nebo deprese přišla jakoby bez zevní příčiny. Zda jsou tyto biologické změny příčinou deprese, nebo pouze její součástí, to zatím nevíme. Důležité je ale poznání, že léky, které tuto biochemickou odchylku postupně upravují do normálního stavu, dokážou odstranit projevy deprese.

e. Psychologické faktory: Psychologické faktory mohou hrát podstatnou roli. Lidé s nízkým sebevědomím, kteří se dívají na sebe, okolnosti a budoucnost pesimisticky, nebo lidé, kteří žijí v silně stresujících podmínkách, jsou více náchylní k rozvoji deprese. Často jsou to lidé s problémy v asertivním jednání. Nejsou schopni říci ne v situacích, kdy by bylo odmítnutí na místě, mají potíže se snášením kritiky od ostatních. Mají nadměrnou potřebu pochvaly a posílení od druhých a bývají nadměrně závislí na hodnocení druhých.

f. Současná rodinná a pracovní situace: Konflikty v rodinném životě a problémy v práci velmi často souvisejí s rozvojem deprese. V rodině to bývají zejména konflikty mezi partnery, mezi rodiči a dětmi. V práci zase kromě vztahových konfliktů také workoholismus (nadměrné pracovní tempo, nedostatek odpočinku).

g. Tělesná onemocnění: Deprese může být také spojená se souběžným tělesným onemocněním. To platí zejména pro starší populaci. Depresivní epizoda může navazovat na ischemickou chorobu srdeční, vysoký krevní tlak, mozkovou příhodu, Parkinsonovu chorobu, cukrovku, revmatismus, sníženou činnost štítné žlázy, apod. Deprese může také zhoršovat průběh všech těchto onemocnění. Někdy navazuje na bouřlivé hormonální změny po porodu či v klimakteriu.

h. Léky, drogy a alkohol: Rozvoj deprese může také souviset s užíváním některých léků. Objevuje se například po užívání hormonu prednisonu a po některých lécích užívaných k léčbě vysokého krevního tlaku. Velmi často vede k depresi nadměrná konzumace alkoholu nebo závislost na drogách.

Vliv stresu:

V důsledku stresu může dojít k rozvoji psychické poruchy nebo psychosomatického onemocnění. Neznamená to jednoduše, že stres je příčinou této poruchy. Musí předcházet vrozená nebo získaná dispozice. Ale nadměrný stres bývá jejím spouštěčem. Dosud nevíme přesně, proč se u někoho vlivem stresu rozvine deprese nebo úzkostná porucha či fobie, u dalšího psychosomatické onemocnění, a někdo i nejtěžší stres prožije bez následků. Dispozice reagovat na stres různou poruchou je zčásti vrozená a částečně získaná během života. Podobně odolnost vůči stresu.

Léčba:

Deprese je léčitelná porucha. Léčba pomáhá naprosté většině postižených, zatímco bez ní mohou příznaky trvat i léta a postupně vést ke ztrátě výkonnosti, k izolaci a v neposlední řadě i k výraznému zhoršení celkového zdravotního stavu - snížením obranyschopnosti organismu. Čím dříve s léčením začnete, tím dříve deprese odezní. Pro léčbu a předcházení možnému opakování deprese je nejdůležitější užívání antidepresiv, u lehčích forem může také dostatečně pomoci samotná psychoterapie. Optimální je však kombinace obou přístupů.

Antidepresiva:

Antidepresiva pomáhají vytvořit rovnováhu na těch neuronech v mozku, kde je v depresi nedostatek působků. Chybějící látky přímo nedodávají, ale svým působením mohou urychlit jejich tvorbu či zvýšit jejich nabídku tam, kde je to potřeba. Proto také jejich efekt není okamžitý, ale zpravidla se objeví za 3-6 týdnů podávání.

Antidepresivní léky nemohou změnit vaši náladu ihned. Samozřejmě, je přirozené chtít se cítit lépe co nejdříve. Ale musíte být trpěliví. Nyní víte, s čím budete bojovat, vyhledali jste léčbu (což je první a nejtěžší krok) a dostali jste léky. S trochou vytrvalosti, trpělivosti a spolupráce s lékařem, rodinou a přáteli je prognóza zbavit se potíží velmi dobrá.

Psychoterapie:

Psychoterapie je důležitou součástí léčby. Poskytuje podporu, porozumění a vedení v průběhu léčby a urychluje uzdravování. Kombinace psychoterapie s antidepresivními léky je účinnější, než jedna léčba samotná. Léky velmi účinně kontrolují příznaky, psychoterapie zase pomáhá porozumět, s čím vším v životě příznaky souvisejí a co s tím lze udělat. Psychoterapie pomáhá hlouběji porozumět tomu, co se s člověkem v nemoci děje. Učí, jakým způsobem zacházet s příznaky a s problémy v životě, a posléze trénuje dovednosti, které mohou do budoucna bránit rozvoji nové epizody. Psychoterapeutický přístup poskytuje bezpečný prostor, ve kterém se nemocný může projevit a vyjádřit všechno, co ho trápí. Psychoterapie pomáhá řešit i další problémy v životě, které nemusí být součásti příznaků poruchy - jako konflikty ve vašem životě nebo vztazích.

Další možnosti léčby:

Léčba jasným světlem. U některých lidí se objevují depresivní nálady s úbytkem energie, zhoršením výkonnosti a nadměrnou únavností pravidelně každý rok v podzimních a zimních měsících. Tyto sezónní poruchy nálady nebo "zimní deprese" bývají často spojeny s nadměrnou chutí na sladké, s přibíráním na váze a s nadměrnou spavostí. Začátek potíží bývá nejčastěji na počátku zimy a vymizí obvykle na jaře. Pro lidi trpící sezónní poruchou nálady je nejvhodnější léčbou ranní aplikace intenzivního světla, které se říká fototerapie.

Elektrokonvulze. V některých případech, kdy léky ani psychoterapie nebyly dostatečně účinné a deprese je velmi hluboká, je možno použít ještě účinnější metodu - stimulaci mozkových hemisfér elektrokonvulzivní léčbou. Jde o synchronizaci mozkových buněk pomocí elektrického proudu, které se provádí v narkóze. Elektrokonvulzivní léčba je bezpečná a je pokládána za nejúčinnější léčbu u těžkých depresí.

 

Zdroj a další informace na: http://www.vzp.cz/ , dostupné 29. 6. 2010

Pro ICM NIDM MŠMT zpracovala Mgr. Julie Čákiová, aktualizovala Bc. Natalie Jogheeová

Datum: 29.5.2006, atktualizace: červenec 200, březen 2009, červen 2010