Ilegální drogy - Charakteristika

Zde naleznete informace o canabinoidech, opiátech, stimulačních drogách a psychedelických drogách. U těchto skupin jsou uvedeny jednotliví zástuipci, u kterých je vyložen detailnější popis, účinky...

 

 

Marihuana

Maria Johanna, marjánka, maruška, tráva, zelí, Marijuana, buddha, blunt, Mary Jane, grass, weed, smoke, ganja, pot, dope, boo, gage, ju-ju, indian hay, reefer, joint, kif, doobie, spliff, number, giggle-smoke, Acapulco gold, Sensimilla, Skunk, Purple Sensi, Thai.

OBECNĚ
Marihuana je název drogy získané z rostliny konopí (Cannabis Sativa). Tvrdí se, že účinné látky obsahují pouze samičí rostliny, ale není to pravda. Samčí rostliny obsahují THC též, ovšem v menším množství. Nejstarší zprávy o konopných vláknech pocházejí z Číny z období 4000 let př. n. l. V Turkestánu byl nalezen konopný provaz starý téměř 5000 let. Bohatým zdrojem informací o psychotropních vlastnostech této rostliny jsou indické kultury. Konopí bylo nezaměnitelnou součástí posvátných nektarů védské Indie používaných při náboženských obřadech. První zprávy o užití konopí pro změnu vědomí pocházejí z období 700 až 500 let před Kristem. V dávných dobách bylo využití konopí velmi rozmanité. Konopí je součástí těch nejstabilnějších a nejdéle existujících kultur. Psychofarmakologické studie z poslední doby ukazují, že aktivní složka konopí - tetrahydrocannabinol - má v lidském mozku vlastní receptor, což naznačuje, že člověk a marihuana k sobě mají dávný předkulturní vztah (čínským znakem pro konopí je velký "člověk"). Drogy z konopí často hrály důležitou roli při rituálním spojení s božstvy, i když jejich použití jako lék či mast pro duchovní, meditační, euforické a relaxační účely bylo většinou tabu. V letech 1430/31 byla i Johanka z Arku nařčena z užívání nejrůznějších "čarodějnických" bylin včetně konopí. V mnoha starých budhistických legendách je zase psáno, že "Siddhárta" (Buddha) sám užíval a nejedl nic jiného než konopí a jeho semena, a to oněch 6 let předcházejících jeho osvícení a zjevení čtyř velkých pravd budhismu. Představivost ovlivněná zkušeností s houbami a konopím vytvořila ve fantazii Lewise Carrolla "Alenku v říši divů." V 19. století se řada evropských umělců obracela k marihuaně jako k prostředku rozšíření mysli. Mezi ty nejznámější patří Charles Baudelaire. Nejnovější výzkum, který byl proveden americkými odborníky prokázal přítomnost látek, vznikajících při spalování marihuany a kokainu, a to prosím v některých hliněných dýmkách, které byly nalezeny v okolí domu, ve kterém bydlel William Shakespeare. Pravděpodobně ji kouřilo několik amerických prezidentů a zkoušel ji každý pátý Američan. Sociologické výzkumy ukazují, že maximální zájem o marihuanu se objevuje v ranné pubertě, později se ustaluje na stabilním množství a ještě později se spotřeba snižuje. Konopí od počátku našeho století užívaly téměř čtyři generace Američanů. Prakticky každý v téhle zemi býval od svého dětství v povznesené náladě díky jeho užívání. Tehdy to ještě doktoři nepovažovali za zlozvyk, který plodí protispolečenské nálady nebo násilí a předepisovali extrakty jako lék i dětem. Náruživí kuřáci konopí byli i Mexikánci, jak vidno i z originálního textu písně "La Cucaracha" ve které voják odmítá pokračovat v pochodu, dokud nedostane svůj příděl marihuany.

Byla provedena řada výzkumů konopí setého. Hlavní psychoaktivní složkou je tetrahydrocannabinol (THC). Klinické studie ukázaly, že THC má příznivý vliv při léčení astmatu (rozšiřuje průdušky), epilepsie (snižuje počet záchvatů), anorexie (podporuje chuť k jídlu), zeleného zákalu (snižuje nitrooční tlak), nevolnosti vyvolané chemoterapií u rakoviny. Léčebné užití konopí, výroba a aplikace jeho syntetických analogů je však dosud předmětem diskusí a dalších výzkumů. Ve dvou státech USA (Arizona a Kalifornie) již byl povolen prodej marihuany na lékařský předpis nemocným tou nemocí, u níž je příznivý účinek THC prokázaný. Tento počin je dosud ve světě ojedinělý. Nejznámějším lékařským užitím v současnosti je potlačení nevolnosti a zvracení u pacientů léčených ozařováním, nebo nakažených nemocí AIDS, kteří jsou léčeni chemicky. Po odstranění nevolnosti, může pacient normálně jíst a získat tak další síly na boj s nemocí. Díky snižování nitroočního tlaku pomáhá marihuana zastavit vývoj zeleného očního zákalu, druhé nejčastější příčiny slepoty na světě. Roztroušená skleróza je nemoc, při níž imunitní systém napadne vlastní nervové buňky. I zde marihuana pomáhá zpomalit, nebo zastavit průběh nemoci.

Nejproslulejším místem, co se týče marihuany, je dnes Amsterdam. Již od r. 1975 není v Nizozemsku vlastnictví, výroba a prodej do 28 g marihuany trestným činem a je úřady prakticky tolerováno (snaží se oddělit trh tvrdých a měkkých drog, kontrolovat je a závislým na tvrdých drogách pomoci, což se jim daří). I když to úplně legální zase není, existuje podle odhadů v Amsterdamu 200 až 600 "cofee-shops", kde se u pultu, v oddělené kukani jako ve směnárně, nebo u nenápadného člověka v rohu vyskytuje "menu" různých druhů silné trávy, kterou je možno zakoupit v cenách pod 20 guldenů za gram.

DÁVKOVÁNÍ
Jelikož množství účinných látek v rostlině závisí na mnoha faktorech, nelze přesně stanovit množství marihuany nutné k vyvolání efektu. Na předávkování marihuanou dosud nikdo nezemřel. Bylo by potřeba vykouřit, nebo sníst několik kilogramů drogy. Na zabití myši je třeba 40000 krát větší dávka než je běžná dávka pro člověka.

DOBA PŮSOBENÍ
Při kouření se účinky dostavují ihned nebo po několika minutách, trvají 1 až 3 hodiny. Při ústním požívání marihuany (5 až 20 g) se efekty dostavují za 30 až 90 minut, neustále narůstají a trvají 4 až 8 hodin. Při předávkování mohou vyústit v několikahodinové bezvědomí či hluboký spánek. Nikdo kuřáka nenutí, aby vykouřil celý joint, naopak - nepříjemné stavy po předávkování jej rychle naučí "test the waters" - poznat, jak silná požívaná marihuana je.

APLIKACE
Nejčastěji kouření vlastnoručně vyrobené cigarety (joint) nebo z dýmky (čilum, šlukovka) nebo vodní dýmky.

Konopí se používá v různých formách - ganja (samičí květenství čili palice pokryté lepkavou pryskyřicí), bhang (horní listy samičí rostliny), charas (pryskyřice setřená rukama ze samičích květenství) a hašiš (pryskyřice extrahovaná s tuky ve vařící vodě a vykrystalizovaná). Termíny bhang a hašiš jsou v některých místech používány pro nápoje připravené z konopí. "Bhang" je slabší než jiné produkty z konopí a říká se o něm, že zklidňuje krev. I proto, že se často konzumuje jako tekutina, bývá v horkém počasí považován za zdravější než normální kouření.

ÚČINKY
Psychoaktivní efekty závisí na způsobu přípravy, kvalitě rostliny, velikosti dávky, způsobu aplikace, apod. Dávno zapomenuté příběhy se vybavují, vynořují se myšlenky bez zjevných souvislostí. Uživatel nedokáže určit, jak se dostal od předchozí myšlenky k té další, změněno vnímání času a někdy i vnímání prostoru. Při velkých dávkách se mohou objevit zrakové i sluchové halucinace. Euforie, nabuzenost, pocit štěstí, veselost, smavost jsou téměř pravidlem. Občas se může objevit v závěrečných stádiích deprese. Impulsivní chování, útlum násilí a agresivity.

Po aplikaci se projevují poruchy vnímání, emocí, myšlení. Uklidňování nebo stimulace nejsou tak výrazné. Pokud nejde o těžkou otravu (too stoned), nedochází k poruchám vědomí. Cannabis vyvolává opojení, které je sice nesmírné, rozhodně ne však zdrcující. Na rozdíl od skutečných halucinogenů totiž nenarušuje sebekontrolu, umožňuje intenzivní soustředění, které je možné nasměrovat k rozvíjení představivosti (což tvrdí četní hudebníci a jiní umělci, ať už západní, nebo orientální), nebo i směrem k duchovním praktikám. Dlouhodobé užívání konopí jakoby (díky zkušenostem sahajícím až kamsi do dob našeho sibiřského neolitu) nevyvolávalo žádné vedlejší účinky. Změny na chromozomech sice u jeho poživačů zpozorovány byly, ne však ve větší míře, než při užívání kávy či aspirinu. Jakékoli poškozování paměti a mozku je dnes již vědecky vyvráceno metodou, která dokázala rozpoznat i efekty učení na mozkových buňkách. Byly však zaznamenány pozitivní lékařské vlivy, a to jak tradičními čínskými lékaři, tak i moderními specialisty a terapeuty.

Somatický doprovod
zvýšení tělesné teploty
zvýšení tepu
zvýšení tlaku krve
mírné zarudnutí bělma
zhoršení koordinace pohybů
zpočátku ojediněle mírná nevolnost


Psychický doprovod
pocit zpomalení času
pocit sucha v ústech
pocit hladu (intenzivní)
někdy pocit chladu
excitovaná nálada a hlučné bavení se, někdy naopak hloubavost, zádumčivost a meditace


"Typologie" dvou nejčastějších scénářů průběhu intoxikace
Při skupinovém užití: bujará nálada, hlučné bavení se, zpočátku povzbudivý účinek - později mírný útlum (zejména u vyšší dávky), nutkavý a neutišitelný smích (podněcovaný téměř čímkoli a kýmkoli), častější kombinace s jinou drogou (zejména u mladších uživatelů a v klubovém, pohostinském či koncertním prostředí), setting charakteristický skupinovým kouřením či požitím například pečiva s obsahem THC apod.

Při individuálním užití či v uzavřené společnosti: časté spojení s určitými hodnotami a životním stylem i oblečením ap., propojení s určitými hudebními styly a filozofií, obvykle bez kombinace s jinou drogou, mírnější zábava, častější meditativní ponor, hloubavost nebo prostě jen rekreační styl užívání v uzavřené společnosti.

Základní charakteristiky intoxikace
Délka: obvykle mezi 3-5 hodinami, výjimečně více (výše dávky, individuální predispozice).
Nástup účinku: dle individuální citlivosti a zkušenosti s látkou, velmi závislý je na způsobu požití - při kouření od několika desítek sekund až několik minut, při požití ústy 20-30 minut (vliv má také kvalita a množství drogy).
Vrchol intoxikace: při kouření cca mezi 40-80 minutami, při požití ústy obvykle mezi 2.-4. hodinou (intoxikace má však kolísající průběh - účinek nastupuje a ustupuje ve vlnách, které mohou mít individuálně velmi odlišný charakter).
Tzv. "dojezd" (ústup účinků) je individuálně velmi odlišný svým průběhem i tím, jak je uživatelem vnímán.

Kouření marihuany účinně potlačuje astma (ale neléčí).
Studie ukazují, že díky uvolnění dýchacích cest může kouření marihuany napomoci k pročištění dýchacích cest. V některých oblastech se kuřáci marihuany dožívají o dva roky vyššího věku, než nekuřáci. Silní kuřáci tabáku se dožívají o sedm až deset let vyššího věku, než ostatní kuřáci, pokud také kouří marihuanu.

Celkem lze říci, že požívač marihuany prochází dvěma stadii: stadiem sevřenosti a úzkosti a stadiem euforie a vnitřní blaženosti. V tomto druhém stadiu si někteří počínají velmi dětinsky, dělají nesmyslné věci a upadají občas do neztišitelného smíchu. Tato dobrá nálada někdy přejde v pláč a tělesnou i duševní kocovinu. Rozkoš nemá ráz ukojení, spíše čisté spokojenosti jako po dobré zprávě nebo po úspěchu. Smysly jsou někdy zostřeny, zejména sluch a chuť. Jídlo třeba nabývá nevšední chutnosti, šramot zní jako rány z děla. Zrakem vnímané je někdy zkresleno, charakteristické je špatné odhadování času a prostoru.

Subjektivní účinky
Účinky THC na lidskou psychiku se liší individuálně. Mohou se ale značně lišit i při různých příležitostech u jednoho určitého uživatele. Naprosto totiž závisí na aktuálním stavu konzumenta a okolí, které ho v danou chvíli obklopuje. Většinou ale platí, že při prvních intoxikacích se nemusí dostavit žádný pozitivní efekt. Ovšem po několika intoxikacích lze už téměř jistě očekávat žádoucí "zhulenost". Ta při kouření nastoupí do několika minut po aplikaci. Prvním projevem "zhulenosti" je subjektivní zpomalení všeho dění (zejména vlastních pohybů a myšlenek). Člověku připadá, že vzduch jakoby zhoustl a on v něm jen zvolna proplouvá místo toho, aby prováděl všechny ty běžné nervózní cukavé pohyby. Vznik jakési kontinuity se netýká jen tělesných pochodů, ale i myšlenek. Ty vznikají daleko větší rychlostí než obyčejně. Někdy je člověk schopen držet nečekaně dlouho linii určité myšlenky a dojít tak v daném myšlenkovém pochodu mnohem dál než v "reálu". Jindy je naopak pocitů a dojmů tolik, že je nemožné se kterémukoliv z nich věnovat hlouběji. Ostatní lidé působí divným dojmem, připadá vám, že stále někam nesmyslně spěchají a většinou nemá cenu se s nimi o něčem bavit, protože vás stejně nepochopí a vy je také ne.

Člověk pod vlivem THC je schopen zaměřit svou pozornost na část prožívaného (ať už se jedná o myšlenku nebo nějaký vizuální či jiný vjem). Tato tendence vnímat část subjektivní reality hlouběji a důkladněji než to ostatní se u člověka, který je právě "zhulený", projevuje prostě tím, že je totálně "mimo". Jeho schopnost vést například rozhovor není snížená - pokud chce, může se chovat naprosto "normálně", ale pokud nebude muset, nebude to dělat, protože se jedná o nesmyslnou křeč. Raději se potopí do svých myšlenek a okolí téměř nevnímá. Jindy se ovšem nemusí tahle meditativní nálada vůbec dostavit - může přijít jednoduchá sdílná vysmátost, pro kterou trávu užívá většina jejich konzumentů.

Dalším z obvyklých efektů THC je mnohonásobné zvýšení představivosti. Při zavřených očích přicházejí bez jakékoliv vědomé snahy propracované obrazy. Ty většinou nebývají statické, ale dost pohyblivé. Sekvence bývají natolik zajímavé a strhující, že člověk může klidně vydržet se zavřenýma očima i několik hodin.

Často se též dostavuje jakási hypercitlivost. Člověk pak vše vnímá daleko intenzivněji a s větší hloubkou. Informace dodávané smysly získávají novou kvalitu a vyšší intenzitu. Potom může například působit neuvěřitelné potěšení přejíždět rukou po rozmanitých površích, poslouchat svůj dech nebo kroky.

Objektivní účinky
Kromě účinků na psychiku THC pochopitelně způsobuje i některé dočasné fyziologické změny. Nejčastěji to jsou:

rozšířené zornice
zarudlé oči
zrychlený puls
zvýšená chuť k jídlu, zejména na sladké
sucho v ústech a v krku
pot páchnoucí po spálené trávě či listí

NÁVYK
Může na ni vzniknout psychická závislost. Procento mládeže (a nejen jí), které přišlo do styku s marihuanou a okusilo ji, je značné. Mnoho z nich s ní anebo u ní skončí. Není příliš těch, pro které kromě trávy přestane vše ostatní existovat (známka psychické závislosti). Nelze také tvrdit, že kuřáci marihuany automaticky přecházejí na jiné drogy. Je to stejně naivní jako bojovat za legalizaci konopí a ohánět se otázkami práv a osobních svobod. Nelze však opomenout skutečnost, že v marihuanovém opojení často člověk udělá něco, co by za normálních okolností neudělal, např. si vezme jinou nabízenou drogu.

TOLERANCE
Marihuna má tzv. opačnou toleranci. Čím déle je užívána, tím méně stačí na vyvolání stejného efektu. Není tedy nutno zvyšovat dávky.

NEBEZPEČÍ
Nejčastější způsobem aplikace je kouření. Jakékoliv kouření je karcinogenní. Obtěžuje okolí, snižuje množství kyslíku v těle apod.
Existuje řada studií, které zjišťují, že škodlivost kouře z marihuany je mnohem nižší, než u kouře z tabáku. Uvědomte si prosím, že kouř je jenom méně škodlivý, rozhodně není zdravý. Poškození organismu je pouze menší.
Některé výzkumy ukazují, že karcinogenní složkou cigaretového kouře není dehet, ale radioaktivní prvky z půdy a z hnojiv. V televizním vystoupení v roce 1990 uvedl hlavní lékař spojených států pan C. Everette Koop, ze nikoliv dehet, ale radioaktivita je zodpovědná za 90 procent všech kuřáckých rakovin plic. Hnojiva používaná pro hnojení tabáku obsahují radium 226. Často je i vysoké zastoupení tohoto izotopu v půdě. Radium se rozpadá na dva jiné izotopy s dlouhou životností. Je to olovo 210 a polonium 210. Tyto dvě látky se v tabáku dobře zachytávají. Studie ukazují, že kuřáci mají vyšší obsah těchto radioaktivních látek v těle. Navíc tabákový kouř způsobuje podráždění v dýchacích cestách, což usnadňuje udržení izotopů v těle. Marihuana naopak snižuje podráždění a neosahuje tyto izotopy. Je možné, že z tohoto hlediska je kouření marihuany bezpečnější než tabáku.
Kouř z marihuany obsahuje více dehtu než z tabáku. Množství dehtu v kouři se mění pole toho, kterou část rostliny kouříte.
Dodnes se nepodařilo přesvědčivě spojit jedinou rakovinu plic s kouřením marihuany.
Studie prokazující poškození mozku, nebo genetická poškození vlivem THC, se nepotvrdily.
THC není rozpustné ve vodě, takže vodou projde. Ve vodě je naopak rozpustná spousta látek, které mohou být zdraví škodlivé. Průchodem vodou se kouř pročistí (čistý kouř, to je ale nesmysl) a ochladí, takže je méně dráždivý.
Kouření pravděpodobně způsobuje bronchitidu.
Nebyly nalezeny žádné důkazy nasvědčující tomu, že by dlouhodobé užívání marihuany způsobovalo trvalé změny nervové soustavy, funkcí mozku, nebo lidského chování.
Kouření marihuany v době těhotenství může způsobit trvalé změny plodu.
V době kdy působí, snižuje reakční čas.

Hašiš

 

haš, černý afghán, čokoláda, bhang, gandža, kif, dagga (hashish, hash, Zero-zero, Kashmir, Lebanon).

OBECNĚ
Kouření hašiše je stejně staré a oblíbené jako užívání marihuany. Již v roce 1845 osobnosti, jako byli Dumas, Hugo nebo Gautier založili první "Cannabis club" v Evropě - Klub Hašišínů (Le Club Des Haschichins). Fitz Hugh Ludlow (The Hashish Eater, 1857) požívání hašiše velebí jako nádherné duševní dobrodružství, zároveň však varuje od přílišné závislosti na něm i na jiných drogách. Na světových výstavách od roku 1860 až do počátku 20. století byla vždy velkou atrakcí expozice "tureckého kouření hašiše" a ve stejné době se v Americe běžně prodávala neškodná a doporučovaná sladkůstka Hasheesh candy, hašiš kandovaný v javorovém cukru. Kuřárny hašiše byly otevřeny ve většině větších měst Ameriky a přetrvaly až do 20. let dvacátého století. Literárně se hašišem zabýval např. Charles Baudelaire (Báseň o hašiši).

DOBA PŮSOBENÍ
"Poblouznění" trvá 30 až 60 minut, vytrácí se po třech hodinách. Při ústním požití (např. v jogurtu) je průběh delší.

APLIKACE
Hašiš se nejčastěji kouří. Používají se krásné vodní dýmky, do kterých se nasype i třetina gramu a na jeden mocný zátah se inhaluje nebo se konzumuje v různých jídlech a nápojích.

ÚČINKY
Příznaky se objeví ihned, rauš po minutách, nejvýše po patnácti. Též se často nadrobí do cigaretového tabáku a ubalí se joint. Hašiš působí 5× až 8× silněji než marihuana. Objevuje se sucho v krku, psychomotorické poruchy, hlad a žízeň, někomu může být velmi špatně a zvrací. Je poměrně málo vegetativních změn a poruch látkové přeměny. Účinek hašiše se projevuje nutkáním k naprostému klidu s příjemným sněním, zabarveným podle osobnosti. Čas a vztah k okolí je chápán zkresleně, objevuje se depersonalizace, narušení myšlení (porušení toku asociací, jako by někdo bral myšlenky). Změny zrakového vnímání přecházejí v iluze a (bohaté barevné) pseudohalucinace, porucha prostorového vnímání. Je narušena kritika, dochází k podobnému jednání jako u marihuany. Smyslové vnímání má zvýšenou intenzitu, člověk vidí to, na co myslí. Záleží na výchozí náladě, dávce a okolí.

VZHLED
Vypadá jako hnědožlutá kostka, někdy do černa. 1,5 cm dlouhý váleček o průměru asi 6 mm by mohl být 1 gram. Za čerstva je pružný, pak tuhý, drolí se po zahřátí v plameni.

NEBEZPEČÍ
Nebezpečné jsou vysoké dávky (nad 20 mg THC) a chronické zneužívání. Při otravě stoupá v mozku hladina serotoninu. Hašiš potencuje hypnotika, sedativa, ale i budivé aminy. Když se objeví atypický rauš, panický strach, působí dobře trankvilizéry, barbituráty i káva.

MÍCHÁNÍ
Není zkřížená tolerance s pravými halucinogeny. S alkoholem se účinky zesilují. Hašiš se nejčastěji přidává do marihuany nebo se míchá s tabákem.

 

OPIÁTY

 

Heroin

 

Heroin, herák, diacetylmorfin (Horse, Smack, H, junk, happydust, scag, diamorphine, Poison, Cash).

OBECNĚ
Heroin byl poprvé synteticky připraven acetylací morfinu v roce 1874. Avšak teprve roku 1898 uvedla německá firma Bayer na trh tento analog morfinu - diacetylmorfin. Lék se používal především proti kašli a byl označován jako hrdinský preparát (heroic), odtud název heroin. Jeho návykovost byla zjištěna až poté, co si získal celosvětovou popularitu.

Od poloviny tohoto století se rozšířil jako jedna z nejužívanějších pouličních drog prakticky po celém civilizovaném světě. Od roku 1993 je zastoupen ve větším měřítku i v Čechách.

Heroin je klasická tvrdá droga. Funguje podobně jako morfin, stačí ale pětkrát až desetkrát menší dávka. Při podání má náhlý nárazový účinek (kick, flash). Heroin proniká do mozku lépe než morfin, působí prudčeji, ale jeho účinek je kratší. Asi jednu až sedm hodin působí příjemný pocit uspokojení, nazývaný "high". W. S. Burroughs o tom píše: "Rok jsem se nekoupal ani si neměnil šaty a jen si každou hodinu vrážel jehlu do šlachovitého šedého strnulého masa konečné závislosti. ... Dokázal jsem se osm hodin dívat na špičku své levé boty. K činnosti jsem se vyburcoval pouze, když docházely přesýpací hodiny drogy. ... Střeva jsou plná usedlých srůstů, což vyžaduje zákrok vykrajovačem jablek nebo jeho chirurgickým ekvivalentem."

Mezi závislými v Americe, kde je rozšířen AIDS, jsou jehly už dlouho pasé, pouze se šňupe. Je-li nedostatek heroinu, užívají se z nouze velké dávky kodeinu s alkoholem. Asi 20 až 30 % kodeinu se tak mění v morfin.

DOBA PŮSOBENÍ
Účinkuje podobně jako morfin, ale rychleji, intenzívněji a po kratší dobu. Oproti morfinu stačí až desetkrát menší dávka. Nástup příjemného pocitu je velmi rychlý - tzv. kick. Po dobu 1 až 7 hodin způsobuje příjemný pocit zvaný high.

APLIKACE
Heroin se aplikuje perorálně a intravenózně.

ÚČINKY
Při první aplikaci se nemusí dostavit žádné účinky nebo negativní (nevolnost, zvracení)
.
bezprostřední účinky:
duševní i tělesný útlum
stav tichého opojení, zklidnění, uvolnění
vzdálení se realitě
snížení či odstranění pocitů bolesti
viditelné příznaky:
zúžené zornice (špendlíkové hlavičky)
zpomalené reakce
poruchy koordinace

Po dlouhodobějším braní:
vodnaté oči
bledá kůže
zanícené vpichy
ztráta vůle až deprese

změna osobnosti - prolhanost, nedůvěřivost, narušení až ztráta vztahu k nejbližším

Při nedostatku drogy se projevují abstinenční příznaky (absťák): bolesti svalů a kloubů, průjem, svalové křeče, pocení, zimnice, neklid, nespavost... (trvá nejvýše 4 dny, odezní do 2 týdnů), droga sama již nemá příjemné účinky, ale je nutná k dosažení původního normálního stavu. Život se začíná měnit v drogový stereotyp. Vše se začíná točit kolem drogy (sehnat peníze, dobře nakoupit), ostatní je druhořadé. Člověk má problémy ve škole, v práci (záhy zpravidla odchází), zcela opouští původní zájmy a záliby, rozprodává hodnotnější věci, krade, popř. získává peníze prostitucí nebo výrobou či distribucí drog.

VZHLED
Heroin vypadá jako hnědý, někdy bílý prášek se slabou octovou vůní
, dnes lze sehnat i černý, který octem přímo zapáchá.

NÁVYK
Bylo zjištěno, že může stačit deset heroinových injekcí, aby došlo ke kompletní závislosti, nicméně se může závislost vyvinout až po několika měsících užívání. Heroinismus se pokládá za nejtěžší toxikomanii. Kromě všech nebezpečí způsobovaných morfinem je zde ještě riziko přenosu nemocí sdílením stříkaček a jehel mezi závislými (to je ostatně vždy při i.v. nebo i.m. aplikaci jakékoliv drogy). Dezinfikace jehly, aby se nepřenesl třeba AIDS, je možné provést jejím ponořením na nejméně 30 sekund do 15% roztoku odbarvovače, lepší je však obstarat si sterilní (levně v lékárnách, zdarma v Drop-in centrech apod.). Jako náhražka pro závislé se používá methadon.

Psychický:
Jedinec ztrácí vazby i zájem o cokoli kromě toxikomanského prostředí
. Pro svou závislost je postupně vykořeňován a následně vyřazen z běžného společenského života.

TOLERANCE
Tělo droze rychle přivyká. K dosažení žádaného stavu se musí dávky zvyšovat
(z desítek miligramů na gramová množství).

NEBEZPEČÍ
Letální dávky jsou 50 až 70 mg, při kombinaci s alkoholem a jinými látkami, ovlivňujícími dýchací centrum, ještě nižší.
nejčastější poškození organismu při dlouhodobém užívání:
onemocnění jater a ledvin
oslabení činnosti srdce a pokles krevního tlaku
oslabení imunitního systému
trvalá zácpa a poruchy zažívání
poruchy potence u mužů
poruchy menstruace u žen
poruchy spánku
únava
podrážděnost střídající se s apatií

hlavní rizika:
poměrně rychlý vznik fyzické (částečně i psychické) závislosti
předávkování
(vědomé - zlatá dávka jako východisko z drogového bludného kruhu × nevědomé - požití drogy výrazně čistší než obvykle) projevuje se nevolnost, hučení v uších, svědění po celém těle, povrchní dýchání až obrna dýchacího centra a následná smrt
otravy příměsemi, kterými se droga nastavuje
infekce při používání nesterilních jehel a stříkaček (žloutenka, HIV)
asociální jednání (za účelem získání financí na další dávku krádeže, prostituce nebo prodej drog)
celková fyzická i psychická zchátralost
pocity bezvýchodnosti a viny mohou vést k sebevraždě

Opium


OBECNĚ
Mák je stará kulturní rostlina, která se zřejmě v oblasti Středozemního moře pěstovala již v 6. tisíciletí př. n. l. Na Krétě se například našly hliněné postavy makové či opiové bohyně pocházející ze 13. století př. n. l. Výraznou roli sehrálo opium v antickém Řecku, kde makovice byly atributem Hypnose, řeckého boha spánku, jeho bratra Thanata, boha smrti, a jejich matky Nyx.

Podle užitkových vlastností rozeznáváme dva typy máku setého:
mák olejný se pěstuje u nás a v řadě zemí Evropy a pouze vymlácené makovice se někdy zpracovávají ve farmaceutickém průmyslu. Rozhodující využití tohoto typu je tedy v domácnosti, potravinářském a olejářském průmyslu.

mák opiový má ve stěnách makovice silně rozvětvenou síť mléčnic. Jejich nařezáváním a následným sběrem zaschlého latexu se získává opium. Mezi nejvýznamnější pěstitelské oblasti tohoto typu patří země Zlatého trojúhelníku (Barma, Thajsko, Laos), ale i Zlatého půlměsíce (Írán, Afghánistán, Pákistán).

Již Purkyně zjistil sám na sobě účinnost našeho domácího opia. Ulevilo mu při intoxikaci a dospěl také k závěru, že požití opia chrání proti opilosti vínem. Opium se používalo v Číně jako prostředek, který stereotypní těžkou mechanickou práci činil zajímavějším. Číňani si jej samozřejmě přivezli i do Ameriky a za dob krize na počátku 20. století vytvářeli bílým dělníkům pracovní konkurenci. Stejně činili i černoši s kokainem a mexikánci s marihuanou, přidala se k tomu prohibice (a její stabilně placení úředníci, kteří po svém propuštění hledali práci a šířili proto strach z drog), rasová nenávist, americký protidrogový úřad s jeho tehdejším předsedou Harrym J. Anslingerem (který neměl rád jazz a tedy i černochy, kteří ho hráli) a fanatismus v zakazování drog byl na světě.

APLIKACE
U opia se připravuje takzvané kuřlavé opium (čandu), které se kouří v různých dýmkách. Jinou možností je tzv. opiofagie, což je pojídání opia, často s přídavkem dalších látek, např. afrodiziak, příprava extraktů apod. U morfinu a heroinu jde především o injekční aplikaci drogy.

ÚČINKY
Opium představuje velmi účinné farmakum, silný jed, ale také obávaný a nejvíce zneužívaný toxikomanický přípravek, vyvolávající úplnou závislost. Týká se to však především zemí produkujících tuto drogu. U morfinu má toxikoman pocity klidu, štěstí a vyrovnanosti. Abstinenční příznaky jsou velmi nepříjemné a projevují se dráždivostí, depresemi i poruchami krevního oběhu. Avšak nejnebezpečnější návykovou drogu představuje heroin. Po jeho aplikaci do žíly se obvykle dostavuje stav příjemného opojení, který však trvá jen asi 15 minut a později se dostavují drastické abstinenční příznaky.

VZHLED
Čeleď Papaveraceae, makovitých, zahrnuje více než 100 druhů jednoletých i víceletých máků. Jejich typickým znakem je přítomnost mléčnic v pletivech ronících po poranění latex. Nejdůležitější je Papaver somniferum, mák setý, jednoletá bylina zpravidla jen s jednou lodyhou 0,3 až 1,8 m vysokou, na příčném řezu oblou a vyplněnou dření. Listy jsou v obrysu podlouhlé, dolní celistvé, střední a horní nepravidelně zubaté, poloobjímavé a zvlněné. Květ má dva opadavé kališní a čtyři korunní lístky rozdílného tvaru, velikosti i zbarvení. Má velké množství tyčinek a pestík, který nemá čnělky. Semeník je zakončen terčovitou paprsčitou bliznou a uvnitř neúplně přehrádkován. Zralá tobolka (makovice)se často otevírá malými otvory mezi paprsky blizny a obsahuje velký počet drobných semen.

Kodein, káčko


OBECNĚ
Kodein se v malých koncentracích (0,7 - 2,5 %) v přírodě vyskytuje v opiu, poprvé byl izolován v r. 1832, dnes se vyrábí synteticky metylací morfinu. Používá se proti bolesti.

Po jeho izolaci ze surového opia v 1. polovině 19. století se stal součástí řady léků, aniž by byl zneužíván. V 70. letech tohoto století byl objeven způsob, jak poměrně snadno dostupný kodein upravit na účinnější derivát braun. Ten se stal co do širší domácí výroby a užívání českou specialitou.

DOBA PŮSOBENÍ
Efekty se dostaví okolo deseti minut (na prázdný žaludek), vrcholí asi po jedné hodině a odeznívají po 3 až 4 hodinách. (u vyšších dávek po 4 až 6 hodinách).

APLIKACE
Kromě podkožní a orální aplikace je možná i intramuskulární, nikoli však nitrožilní (může vést ke komplikacím - otok plic apod.).

ÚČINKY
Způsobuje euforii, v některých případech značně intenzivní, pocit tepla a spokojenosti. Účinky jsou podobné jako u jiných opiátů, většinou však mnohem slabší. Lehké bolesti hlavy, sucho v ústech, potíže při močení, nauzea.

VZHLED
Bílé tablety
.

NÁVYK
Může se objevit tolerance i návyk, abstinenční příznaky jsou minimální.

TOLERANCE
Může se objevit tolerance i návyk, abstinenční příznaky jsou minimální.

 

Morfin

 

Morfin, morfium. Morfin svůj název získal podle boha Morfea, jemuž byl ve starověkém Řecku zasvěcen mák.

OBECNĚ
Morfin se v přírodě vyskytuje v makovicích Papaver somniferum (Mák setý). Čistý morfin se získává z opia a poprvé byl ze surového opia izolován na počátku 19. století. Díky svému působení v páteřním kanále, narušuje přenos signálu bolesti. Zpráva o tom, že vás třeba bolí noha, prostě nedorazí do mozku - necítíte bolest. To předurčuje jeho lékařské užití proti bolesti. Jeho možnosti účinně tlumit bolest se hojně využívaly už za americké občanské války. V období 1. světové války se k témuž účelu užíval téměř masově. Morfin má po heroinu druhou nejvyšší návykovost mezi používanými narkotickými analgetiky. Díky snadné dostupnosti v medicínském prostředí je známo mnoho případů zneužívání lidmi z medicínského oboru. Jako pouliční droga není morfin příliš rozšířen.

DOBA PŮSOBENÍ
Účinek nastává po 20ti minutách a trvá 2 až 3 hodiny.

APLIKACE
Aplikovat se dá různě (injekčně, kouření, šňupání, perorálně).

ÚČINKY
Morfin tlumí dráždivost dýchacího centra. Ve vysokých dávkách může dojít k zástavě dechu. Injekce morfia vyvolá vyrovnanou, klidnou euforii. Nastává lhostejnost ke starostem, stoupá sebevědomí a myšlenky se zrychlí (neruší mozkové funkce). Morfin tlumí vnímání bolesti, tlumí dráždivost dýchacího centra. Ve vysokých dávkách působí hypnoticky a dýchací centrum ochrne.

Morfin využívá speciální receptory, které se nacházejí hlavně v mezimozku, míše a limbickém systému. Chová se jako falešný neurotransmiter, obsazuje receptory a funguje jako blokátor monoaminů. Neurony vytvářejí další receptory, čímž zvyšují citlivost. Proto tolerance na tuto látku stoupá a po náhlém přerušení jejího přísunu dochází k nadměrné reakci neuronů. Odvykací příznaky jsou pravým opakem normálního účinku Morfinu.

V pokročilém stádiu je morfinista bledý, předčasně zešedivělý a celkově tělesně zchátralý. Morfinistky mívají menstruační poruchy, morfin u nich snižuje plodnost, může zavinit odchylky v těhotenství a potrat. Den po porodu se u novorozence dostaví abstinenční příznaky.

VZHLED
Morfin bývá dostupný ve formě ve vodě rozpustných solí. Nejobvyklejší je sulfát a hydrochlorid. Oba jsou to bíle krystalické prášky hořké chuti rozpustné ve vodě.

NÁVYK
Rychle vzniká silná fyzická i psychická závislost. Morfin vyvolává značnou závislost
.

TOLERANCE
Opakované užití vede k rychlému nárůstu tolerance. Odvykací příznaky po náhlém přerušení připomínají silnější chřipku.

NEBEZPEČÍ
Rychle vnikající fyzická i psychická závislost.

 

Methadon

 

OBECNĚ

Methadon je syntetický opiát, při jehož výrobě se nevychází z opiátů přírodních. Jeho molekula se vůbec nepodobá molekulám morfinu či heroinu, má odlišnou chemickou strukturu.

Při injekčním podání vyvolává methadon reakce typické pro opiáty, včetně euforie. "Flash", tj. euforický pocit vyvolaný injekčním podáním methadonu, bývá srovnáván s "flashem" po podání morfinu, ale bez "bodavého" pocitu. Nejpodstatnější rozdíl mezi účinkem methadonu a ostatních opiátů je doba působnosti. U methadonu 13 až 47 hodin (individuálně odlišné), v průměru 25 hodin. U heroinu je to 4 až 6 hodin. Na methadon vzniká stejně snadno závislost jako na přírodní či polosyntetické opiáty.

V roce 1965 vydali první zprávu o substituci methadonem při heroinové závislosti.
Závislost na heroinu je nemocí metabolickou, vzniklou dlouhodobým užíváním opiátu. (jinak řečeno: dlouhodobé užívání opiátu má za následek změnu látkové výměny v organismu).
Déle působící syntetický opiát methadon je považován za lék, jenž má u heroinistů obdobné účinky jako inzulin u cukrovky. Nejde tedy o vyléčení jako takové, nýbrž o substituci chemické látky, která je v těle přítomna v nedostatečné míře.

Methadon má několik praktických výhod:
Delší doba působení. Heroinisté žijí ve 4 až 6-ti hodinovém rytmu, což znamená několikeré vystřídání se cyklu "být zdráv" (=být pod vlivem drogy) a "být nemocen" (odvykací příznaky) za dvacet čtyři hodin, s následnou nutností užít heroin několikrát za den a noc. U methadonu stačí v naprosté většině případů jedna dávka za dvacet čtyři hodin k tomu, aby se závislý cítil dobře a bez problémů se mohl věnovat každodenním činnostem.

APLIKACE
Methadon může být běžně užíván perorálně, takže odpadají rizika nitrožilního (nesterilního) podávání: hepatitidy, abscesy, záněty žil (či tepen), sepse, endokarditidy, malárie, AIDS atd.

Methadon se podává ve třech různých formách:
v tekuté podobě: jde o zdaleka nejrozšířenější způsob
v tabletách
od roku 1991 také v injekční podobě
. S touto formou podávání začala městská zdravotní a lékařská služba v Amsterdamu, aniž by vznikly jakékoliv problémy.

SUBSTITUCE
Substituce methadonem je standardní součástí přístupu k opiátovým závislostem a je v rukou následujících institucí:
methadonové stanice (střední a menší města),
methadonové programy municipálních zařízení zdravotních a lékařských služeb (velká města),
methadonové programy ambulantních zařízení pro léčbu závislostí (celé Nizozemsko),
methadonové programy ve věznicích,
methadonové programy v intramurálních zařízeních pro léčbu závislostí,

Jak vypadá průměrný methadonový klient? Je 30 let stár, methadon užívá 5 až 6 roků v dávce 35 miligramů denně v tekuté podobě. Ve velké většině nevystačí klienti pouze s methadonem, a užívají proto ilegální či legální psychotropní látky: heroin je methadonovými klienty užíván v 57 %, kokain ve 45 %, benzodiazepiny 24 % a alkohol (ve značné míře) ve 20 %, což nevede ani k sankcím, ani k vyloučení z programu, neboť téměř všechna zařízení (92 %) toto užívání tolerují, protože nejsou primárně zaměřena na abstinenci a navíc je každý případ vždy posuzován individuálně. Nápadné je nízké průměrné dávkování methadonu, jen 8 % klientů dostává denní dávku větší než 60 miligramů a 0,1 % více než 100 miligramů, ovšem pouze coby maximální dávku, nikoliv jako průměrnou denní dávku po delší dobu.

Výsledky methadonových programů:
U 24 % klientů lze hovořit o jednoznačně pozitivním výsledku. Jsou dobře integrováni ve společnosti, jak ve smyslu sociálních kontaktů, tak dosaženého vzdělání, zaměstnání, bydlení, rodinného života atd. Ve 23 % zůstává situace na pováženou. Užívání (pravidelné) jiných látek pokračuje v nezměněné podobě, časté zdravotní potíže, kriminalita a malá šance na zlepšení jsou pro tuto skupinu typické. Zbývající klienti - více než polovina - nejsou sice plně (re)integrováni ve společnosti, ale také nepatří do skupiny klientů problematických a jejich životní situace je stabilizována. Zde můžeme hovořit o (mírně) pozitivním výsledku.

 

STIMULAČNÍ DROGY

 

Kokain

 

Kokain, koks, cukr (cocaine, coke, blow, snow, crack, Bolivian marching powder, Betty white, happydust).

OBECNĚ
Kokainovník pravý (Erythroxylum coca) pochází pravděpodobně z vlhkých pralesů na východních svazích bolívijských a peruánských And. I když největším producentem kokových listů je Jižní Amerika (Kolumbie, Peru, Bolívie a severozápadní Brazílie), pěstuje se omezeně i na Jávě, Srí Lance a v Austrálii. Pokusně se jako jednoletá kultura ověřovala dokonce i na černomořském pobřeží Kavkazu. Plantáže koky, tzv. cocales, se nejčastěji zakládají na lesních mýtinách. Mladé rostliny vypěstované ze semen nebo řízků ve školkách, se přesazují do plantáží po dosažení výšky 30 až 50 cm. Při pečlivém ošetřování dávají již za 1,5 roku sklizeň prvních listů. Ve stáří tří let se trhají třikrát až čtyřikrát ročně, životnost plantáže je asi 20 let. Natrhané listy se opatrně suší, neboť nesmí přeschnout, ani zčernat. Správně usušená droga má vůni podobnou naší komonici a dává zelený odvar mdlé, trávovité chuti.

Povzbuzující účinky koky, schopnost tišit hlad a velký obsah vitamínů pomáhaly Indiánům vydržet dlouhé a namáhavé přesuny v horách. Inkové uctívali koku jako posvátnou rostlinu a věřili, že je sídlem Mamy Cocy, svůdné ženy, která jim může přinést požehnání. Inkové ji používali při náboženských obřadech a při iniciacích (obřad spojený se vstupem do dospělosti). V 16. století po dobytí Inské říše Španěly se rozšířila závislost na žvýkání koky mezi domorodým obyvatelstvem. Španělé z toho těžili a nutili otupené Indiány do úmoru pracovat ve stříbrných dolech.

Postupně se tento "elixír života" rozšířil po Evropě a od poloviny 19. století začal být využíván obchodně (pastilky, nápoje, včetně známé coca-coly). Roku 1860 byl z rostliny izolován kokain. Hlavní význam kokainu byl ve využití anestetického účinku, přičemž byly zároveň staženy periferní cévy. To bylo žádáno v nosním, ušním a krčním lékařství a v oftalmologii. Dnes je nahrazen účinnými syntetickými preparáty např. prokain, který je součástí injekcí u zubaře.

Většina objemu koky,který se dnes z Jižní Ameriky vyváží se používá nelegálně. Její obyvatelé listy koky stále hojně žvýkají. Většinou však proto, aby zapomněli na strasti každodenního života (komplikované ekonomicko-sociálně-politické poměry). Nejvíce kokainu dnes produkují Bolívie, Brazílie, Peru, Paraguay, Kolumbie, Ekvádor, Venezuela.

U nás se kokain vyskytoval za 1. republiky a v lepších společnostech se hojně šňupal. Později tato vlna obliby opadla. V současnosti se u nás kokain opět těší oblibě, pro jeho cenu však ne v takové míře jako ostatní, levnější drogy.

V osmdesátých letech došlo k velké vlně popularity kokainu v USA (převážně mezi yuppies) a pět let po tom, jako obvykle, také v západní Evropě. Experimentování s kokainem prováděl také S. Freud, který si myslel, že zbaví přítele morfinismu a zatím zapříčinil jeho kokainismus. Jeho samotného stálo velké úsilí, aby přerušil experimenty na sobě. Kokain brali královna Viktorie i Winston Churchill.

DOBA PŮSOBENÍ
Účinek je podle způsobu aplikace pozorovatelný za několik sekund až minut a trvá asi půl hodiny. Někteří tvrdí, že se účinky projeví až po několika aplikacích. K odeznění akutní intoxikace dojde za jednu až dvě hodiny.


APLIKACE
Je třeba rozlišovat tradiční žvýkání listů koky a vlastní kokainizmus, tj. zhoubnou formu toxikomanie. Žvýkači, takzvaní coqueros , tvoří početnou skupinu asi 10 milionů lidí, převážně latinskoamerických domorodců. Kokové listy se totiž v tomto případě žvýkají spolu s páleným vápnem či alkalickým rostlinným popelem, čímž se kokain zmýdelní a nepůsobí tak agresivně.

Nejrozšířenějším způsobem je šňupání, ale intravenózní aplikace účinky kokainu znásobuje i urychluje.

ÚČINKY
Účinky kokainu jsou různé po požití prášku, šňupání či kouření.

V některých oblastech pěstování, např. v Bolívii, se koka legálně prodává porcovaná ve varných sáčcích. Tento čaj má mírně stimulační účinky, bez vedlejších intoxikačních projevů kokainu. Zmenšuje bolesti hlavy i žaludku, zvyšuje fyzické a duševní síly člověka, s medem slouží k uklidnění žaludku apod. Také některé formy diabetu se léčí kokou. V posledním období se zde objevuje řada dalších výrobků, např. zubní pasty, krémy a nápoje, které obsahují výtažky z listů koky.

Při prvním požití kokainu se neobjevují příjemné prožitky, ale naopak pocity srdeční slabosti, třes rukou, rozšíření zornic, bledost a mrazení. Teprve opakované požívání kokainu vede k vyvolání stavu euforie, projevující se pocitem blaženosti a spokojenosti. Kokainista je veselý, s příjemnými halucinacemi, ale také družný, což se projevuje snahou sdružovat se do kroužků. S oblibou svádějí k této toxikomanii i jiné osoby. Při vysokých dávkách se může objevit úzkost, zkreslené vnímání i vztahovačnost. Objevuje se chlad v obličeji, pocit svědění kůže se vykládá buď existencí "zvířátek", nebo "krystalů" v kůži. Může docházet k poruchám vidění, vnímání záblesků, k iluzím. Při velmi vysokých dávkách je zde obraz paranoidně halucinatorní psychózy, někdy jen strach. Při těžké otravě uživatel často umírá v důsledku ochrnutí dýchacího centra.

Často se objevuje bušení srdce, nespavost, ztráta REM spánku (snění). Kokain zasahuje do neurotransmiterů, pravděpodobně brzdí zpětné vstřebávání noradrenalinu a zvýšeně uvolňuje dopamin. V synapsích klesá obsah serotoninu (blokuje se přeměna tryptofanu v serotonin). Komplikace je v tom, že kokain bývá někdy používán k potlačení nepříjemných příznaků lidmi, kteří berou heroin a amfetamin.

Bezprostředními účinky jsou povzbuzení, dobrá nálada, aktivita, zvýšené sebevědomí, pokles až ztráta chuti k jídlu, později kolísání nálad až záchvaty vzteku. Pohlavní pud je vystupňován a ženy se stávají nymfomanickými.

Viditelné příznaky jsou, rozšířené zornice, výtok z nosu (při šňupání), chraplavý hlas, bledost, hubnutí.

VZHLED
Jsou to bílé lesklé krystalky bez zápachu s nahořklou chutí.

NÁVYK
Návyk na kokain lze dlouhodobě snášet, asi jako u morfia a dotyční říkají, že kdyby nebrali kokain, byli by stejně alkoholici, nebo něco podobného. Pokročilí konzumenti se dostávají do stavu, kdy stavy kocoviny po odeznění účinků, řeší zase další dávkou.

NEBEZPEČÍ
V intoxikaci může dojít k epileptickým křečím. Po aplikaci a odeznění příjemné reakce může trvat těžká kocovina.

Nejčastější poškození organismu při dlouhodobém užívání:
Při šňupání je to kašel s vylučováním tmavého hlenu, bolesti v krku, krvácení z nosu, případně proděravění nosní přepážky.
Při jakékoli aplikaci pak ztráta tělesné váhy, křeče, agresivita, deprese, pocity pronásledování a sebevražedné pokusy.
Hlavními riziky jsou poruchy srdeční činnosti, vznik toxické psychózy, náchylnost na infekční onemocnění a poškození psychiky.

CRACK
Crack je volná báze kokainu. Crack je bílá krystalická látka, která se aplikuje kouřením, často ve směsi s tabákem nebo marihuanou. Bezprostředními účinky jsou vyvolání silně emočního, euforického stavu a příval energie. Mezi hlavní rizika patří zkratkovité chování, prudké změny nálad i jednání a také to, že krátké, asi desetiminutové působení vede často k tomu, že se kouří v patnáctiminutových intervalech několik hodin, často až do úplného zhroucení organismu. Crack se vyznačuje velmi vysokým stupněm psychické návykovosti - uvádí se, že návyk vzniká už po první či druhé intoxikaci u zvláště disponovaných jedinců.

 

Pervitin

 

perník, péčko, piko, peří

OBECNĚ

Patří mezi budivé aminy. Ty byly objeveny a připraveny k použití poměrně pozdě. První zástupce - amfetamin byl syntetizován až v roce 1887. Jeho působení bylo prozkoumáno až počátkem 20. století a ještě v roce 1939 byl považován návyk za vyloučený. Za necelý rok již bylo popsáno zneužívání amfetaminu v USA. Skupina budivých aminů má stovky zástupců, mimo pervitinu např: MDMA neboli Ecstasy, a také bohatou historii jako léky proti únavě, narkolepsii, nadměrné chuti k jídlu nebo jako látky zneužívané armádou pro vyšší výkon bojových jednotek.

Doba působení

Účinek nastupuje u intravenózní - nitrožilní aplikace ihned, u sniffingu (šňupání) za 5-10 minut, při užití per os (spolknutím) do 1 hodiny. Hlavní příznaky intoxikace zmizí za 8 - 24 hodin. Z těla se vylučuje močí z velké části nezměněn po řadu dní (v moči se objevuje již za 20 min. po aplikaci). Biologický poločas (doba, za kterou tělo vyloučí polovinu látky) je 12 - 34 hodin. Jeho detekce laboratorními metodami v moči je možná někdy i po 14 dnech.

APLIKACE

Intravenózně (nitrožilně), perorálně (sploknutím), šňupáním. Běžné dávky se pohybují od 50 do 250 mg. Literatura popisuje užívání denních dávek nad 1 gram. Látky ze skupiny budivých aminů se používají (nebo používaly) i léčebně, ovšem v dávkách daleko nižších. Nejvyšší povolená dávka je asi 3x menší než oněch zmíněných 50 mg.

ÚČINKY

Pervitin je psychomotorické stimulans (psychostimulans) - zřetelně ovlivňuje motoriku, ale i psychické funkce. Užití vede k euforii, snižuje únavu, navozuje stereotypní chování a působí nechutenství (anorexii).
Po odeznění efektu dochází k vyčerpání mediátorů, což je příčinou nepříjemného stavu - "dojezd". Pervitin uvolňuje v těle zásoby energie a zvyšuje výkonnost celého organismu. Urychluje psychomotorické tempo, způsobuje motorický neklid - typická je tzv. "vykroucenost". Zvyšuje krevní tlak a tep, stoupá dechová frekvence. Zorničky jsou rozšířené (mydriáza). Zvyšuje riziko křečí. Ustupuje pocit únavy, organismus pracuje s vypětím sil - až do vyčerpání.
Metamfetamin urychluje tok myšlenek, často na úkor kvality (hlavně při opakovaném užití). Také zvyšuje pozornost a soustředěnost. Zlepšuje schopnost empatie a odstraňuje zábrany. Po jeho užití nastupuje euforie, pocit sebejistoty a rozhodnost. Intoxikovaný nemá potřebu spánku. Působí anxiogenně (může navodit strach a úzkost). Po odeznění účinku se dostavuje fáze deprese s hlubokými pocity vyčerpání a celkovou skleslostí.

VZHLED

Čistý má formu mikrokrystalického bílého prášku bez zápachu, hořké chuti. Na černém trhu je často zabarven do žluta či do fialova, protože obsahuje zbytky látek používaných při domácí výrobě neboli "varu". Výchozí látkou je efedrin, k výrobě se používá louh a červený fosfor. Výrobce - "vařič" musí mít znalosti na úrovni chemické průmyslovky, protože nedokonalým "varem" může syntéza skončit ve fázi meziproduktu, což zvyšuje riziko pro uživatele

NÁVYK

Charakteristiky závislosti na pervitinu: - rychle vzniká psychický návyk - nepřítomnost fyzické závislosti - rychlý vzestup tolerance až k psychotickým dávkám.

NEBEZPEČÍ

Při chronické intoxikaci nebo při užití velmi vysoké dávky se rozvíjí toxická psychóza ve formě paranoidně-halucinatorního syndromu, tzv. "stíha". Pervitin snižuje chuť k jídlu, látky s podobným efektem se užívají jako anorektika. Hubnutí může vést až k podvýživě.
Psychické příznaky užití: halucinace, strach, neklid, vztahovačnost, deprese, sebevražedné tendence, podezíravost, chorobná žárlivost. Psychotické stavy podobné schizofrenii, stavy zmatenosti. Objevují se poruchy paměti a neschopnost koncentrace.

Akutní intoxikace: Při prvním požití často bolest v čele a úzkost. Akutní intoxikace se projevuje silným drážděním sympatiku (vegetativní nervový systém, při jehož aktivaci dochází k přípravě organismu na reakci "útěk/útok"), dále neklidem, hyperaktivitou, bolestí hlavy, mydriázou, tachykardií s arytmiemi, hyperreflexií. U běžných otrav nastává (vzestup tělesné teploty), někdy křeče a delirium. Předávkovaný pociťuje těžkou bolest na hrudi a může upadnout do bezvědomí na 1-2 hod. U sportovců, kteří požili amfetamin jako doping, došlo až k naprostému fyzickému vyčerpání a smrti, protože látka zvýšila pocit tělesné výkonnosti a způsobila tak ztrátu schopnosti posoudit hranice somatických možností.

Chronická intoxikace: Jako následek chronického užívání mohou vznikat organické mozkové psychosyndromy doprovázené demencí (asi u 10 % zemřelých byly nalezeny změny na mozku). Závislý je neklidný, pociťuje napětí, úzkost, předrážděnost, poruchy spánku, halucinace, zmatenost, panikaření, nevolnost, zvracení, sucho v ústech a sebevražedné tendence. Při dlouhodobém užívání se dostavuje celková sešlost, třes, bolesti u srdce a bolesti kloubů, zvýšení šlachových a okosticových reflexů a objevují se široké nereagující zorničky. Může také nastat krvácení v plicích, játrech a ve slezině. Při dlouhodobém užívání nebo po jednorázovém užití velmi vysoké dávky mohou vznikat psychotické stavy podobné schizofrenii nebo paranoidní bludy. Abstinenční syndrom je pouze psychický.
Nebezpečné kombinace: Kombinováním pervitinu s jinými drogami či léky se zvyšuje pravděpodobnost nežádoucích účinků. Život ohrožující je užití spolu s MAO inhibitory (antidepresiva).

 

MDMA - Extáze

 

OBECNĚ

MDMA byla jako účinná látka syntetizována, resp. patentována v roce 1912 firmou Merck jako lék na hubnutí. Moderní (poválečná) historie MDMA je spojena se jménem Alexandra Shulgina, který látku resyntetizoval v 50. letech. V 70. letech inicioval pokusy o její terapeutické užívání v USA. V polovině 80. let se Ecstasy objevila ve Velké Británii, odkud se její užívání rozšířilo do zbytku Evropy.

Extáze svým účinkem spadá na pomezí stimulancií a psychedelik (halucinogenů). Uživatelé a psychoterapeuti, kteří s MDMA pracovali, ji označují jako empatogen (zvyšuje schopnost vcítit se do druhého). Z hlediska drogového trhu patří látka do skupiny designer drugs (látky, které mají shodný účinek s některou drogou, byly ale vyrobeny tak, aby byly legální).

Chemicky patří mezi fenyletylaminy. Psychotropní látky této skupiny mají 2 základní efekty. Látky nesubstiuované na benzenovém kruhu mají obyčejně spíše stimulační efekt, látky substituované v poloze 2,4,5 a 3,4,5 se vyznačují efektem psychedelickým. Chemický název je 3,4-metylendioxy-N-metylamfetamin (odtud její zkratka MDMA).

 

DOBA PůSOBENí a aplikace

Běžná dávka se pohybuje mezi 80 - 150mg, po per os (ústy) užití se látka vstřebává sliznicí trávícího traktu a je distribuována krví do celého organismu. Nástup účinku od 0,5 - 1 hodiny, odeznění po 4 - 6 hodinách.

Účinky

Hlavním místem účinku je mozek, konkrétně ovlivnění vylučování neurotransmiterů serotoninových a dopaminových synapsí (spojení nervových nuněk). Kromě ovlivnění psychiky dochází také k ovlivnění somatických funkcí.
Nástup účinku se obyčejně projeví neklidem a mírnou zmateností, somaticky se může objevit tachykardie (zrychlení srdečního tepu). Neklid a zmatenost v další fázi obyčejně ustoupí, nastává fáze klidu a pohody, mizí stres, dochází k projasnění nálady. Při užití o samotě je uživatel obyčejně schopen zvýšeného intelektuálního výkonu. Při užití v páru nastupují pocity empatie, lásky, zvyšuje se komunikativnost a potřeba dotýkat se druhého. MDMA nefunguje jako afrodiziakum. U mužů může dokonce snižovat schopnost erekce a oddaluje ejakulaci. Pro efekt MDMA je charakteristická určitá plochost a mírnost intoxikace (slangově - není to žádná velká pařba), halucinace jsou nepravděpodobné, dostaví se jen mírně zostřené vnímání a celková psychická a fyzická stimulace.

Somaticky má MDMA podobné účinky jako jiné amfetaminy: vzestup krevního tlaku, tepové frekvence, celková příprava organismu na zvýšenou zátěž (vzestup svalového napětí atd.), rozšíření zornic. Doprovodným efektem bývá nechutenství (koneckonců patentována je jako lék na hubnutí), nepříjemné pocení a napětí žvýkacích svalů.
Druhý den po užití extáze se většinou dostavuje kocovina (Kocovina je ve srovnání s poalkoholovou mírnější a poněkud jiného typu.) v podobě únavy, bolesti svalů a kloubů, někdy deprese (smutek, úzkost) - v podstatě opak prožitků při intoxikaci. Ta může někdy trvat i několik dní. Možnost vzniku psychózy při dlouhodobém užívání byla zmíněna výše. Jako u jiných psychotropních látek existuje i při užívání MDMA riziko vzniku závislosti.

Extáze je typická párty droga. Typické je užívání většinou v klubech za doprovodu patřičné hudby. Uživatel extáze většinou intenzivně tančí, někdy až do naprostého vyčerpání - buď nepociťuje vyčerpání vůbec, nebo je varovný pocit vyčerpání přehlušen příjemnými prožitky. To může mít za následek tělesné poškození.

VZHLED

V čisté formě je to bílá krystalická silně hořká látka. Na trhu je obyčejně dostupná ve formě tablet či kapslí. Forma tablet je různorodá. Typicky bývá z jedné strany reliéfní obrázek (vytlačené e, holubice, delfín atd.), z druhé strany zlomová rýha. Na tabletách bývá vidět, že se nejedná o tovární výrobek.

Obsah účinné látky bývá průměrně mezi 80-150 mg (průměrná, "doporučená" dávka), tablety s dávkami kolem 200 mg jsou již velmi silné. Složení tablet nebývá standardní. MDMA obsahuje jen část z nich, mnohé jsou bez účinné látky, některé obsahují jiné amfetaminy, efedrin nebo kofein. Mohou se však vyskytnout i potenciálně nebezpečné kombinace (efedrin s inhibitory MAO). Detekce v moči je možná ještě po několika dnech.

Kombinování extáze s jinými drogami či léky zvyšuje pravděpodobnost nežádoucích účinků. Podle dostupných zdrojů uživatelů se většinou MDMA kombinuje s jinými látkami pro dosažení silnějšího efektu. Typická je podle literatury kombinace s jinou látkou této skupiny 2C-B, ale vzhledem k výrazně větší razanci druhé látky se pak efekt MDMA příliš neprojeví. Život ohrožující je užití spolu s MAO inhibitory (antidepresiva).

Návyk

Při dlouhodobém užívání je riziko vzniku závislosti a toxické psychózy.

NEbezpečí

Potenciálně vážné mohou být nežádoucí účinky. Ovlivnění vegetativního nervového systému s sebou nese změny tepelné regulace a absence pocitu žízně. Může dojít k přehřátí organismu, zvláště při užití na párty. Při tanci člověk produkuje značné množství tepla a může dojít k přehřátí organismu - úpalu. Pak může dojít k poškození vnitřních orgánů a postižený může i zemřít. Dalším z nežádoucích efektů je neurotoxicita (poškození nervových buněk). Ta byla prokázána pokusy na zvířatech, u lidí se předpokládá efekt podobný. Samozřejmě je otázka, zda úmrtí a poškození nervového systému, která jsou spojována s užíváním extáze, padají na vrub neurotoxicity, a která mají příčinu ve vyčerpání a dehydrataci. Dlouhodobé časté užívání může vyústit v toxickou psychózu; pravidelní uživatelé MDMA také častěji sahají po silnějších stimulantech (pervitinu, kokainu), což je vcelku logický důsledek vyčerpání synapsí, na kterých MDMA účinkuje.

 

Rady a doporučení lékaře

Jak bezpečněji: Berete-li extázi kvůli tanci, je dobré hodně pít. Také je nutné občas si dát občas pauzu a odpočinout si. Měli byste se také přesvědčit, jestli to, co berete, je skutečně extáze. V případě, že vidíte někoho, kdo se dostal po užití extáze do úzkých, snažte se mu pomoci, nejlépe tak, že zavoláte lékaře, dodáte postiženému tekutiny, dopravíte ho na klidné místo (na houseparty existují tzv. chill out rooms - odpočinkové místnosti, ve kterých je větší klid a chládek). Necítíte-li se bezpečně, extázi raději neberte. Může zhoršit vaši úzkost či prohloubit depresi.

 

 

PSYCHEDELICKÉ DROGY - HALUCINOGENY

 

LSD

 

OBECNĚ
LSD je nejrozšířenější syntetické psychedelikum, jeden z nejsilnějších halucinogenů. Tato látka, označena jako LSD-25, byla poprvé syntetizována v roce 1938 Albertem Hofmannem ze švýcarské firmy Sandoz, který ji syntetizoval jako v pořadí dvacátý pátý derivát kyseliny lysergové při svých výzkumech psychoaktivích alkaloidů obsažených v námelu. Její ohromující účinky však objevil až 16. dubna 1943, když se mu omylem dostala na ruce a posléze v nepatrném množství i do úst, což vedlo k prvnímu LSD tripu v historii, který u šokovaného Hofmanna začal při jeho cestě domů na kole, podle čehož se tomuto dni říká The Bicycle Day. Firma Sandoz ho začala vyrábět pod jménem Delysid a prodávat po celém světě, kde bylo v mnoha zemích až do svého zakázání s úspěchem používáno psychiatry jako terapeutický prostředek. Velké výsledky s ním dosáhl například Stanislav Grof (právě LSD stálo u základů transpersonální psychologie). Když se v 60. letech rozmohlo jeho masové zneužívání, byla výroba zastavena. Ještě osm let poté jej pro celý svět produkovala naše Spofa. Stalo se základním kamenem nového svobodného životního stylu a psychedelického vnímání světa, v souvislosti s čímž je nutné připomenout dílo amerického průkopníka v oblasti experimentů s psychedeliky - Timothy Learyho, který věřil, že s pomocí psychedelik by šla vytvořit lepší, tolerantnější a svobodnější společnost. Bylo proslaveno hnutím hippies v 60. letech. LSD se v současnosti užívá téměř výhradně formou "tripů", což jsou malé papírky o rozměrech zhruba 5 × 5 milimetrů, napuštěné jeho roztokem. Další formy distribuce LSD, užívané zejména v šedesátých letech, jsou tablety, želatina, roztok a krystal (tzv. mikrodot nebo "mikráč").

DÁVKOVÁNÍ
LSD je nejúčinnější známá droga. Účinkuje ve velmi malých množstvích. Dávka LSD na jednom tripu je 30 až 100 mikrogramů (gama). Pro plný psychedelický zážitek je nutná tzv. "psychedelická dávka", jejíž výše je individuální a pohybuje se okolo 500 gama. Některé zdroje se zmiňují o tzv. "full-blown" dávce, při které dostanete maximum z toho co Vám LSD může dát, její výše je údajně 2000 gama (20 až 40 tripů). Slovo "trip" má v češtině dva významy, je to papírek napuštěný LSD, ale také označení pro zážitky pod vlivem jakékoliv drogy.

DOBA PŮSOBENÍ
První příznaky změny myšlení nastanou u LSD do hodiny při intravenózní aplikaci po několika sekundách. Nejvyšší intenzity dosáhne trip mezi druhou a třetí hodinou po požití. Účinky trvají 6 až 20 hodin (záleží na dávce), po 2 hodinách zůstává v těle 1 až 10% nezměněné látky.

APLIKACE
Snězením tripu (papírku). Je možná i nitrožilní aplikace, ale nevyužívá se.

ÚČINKY
LSD zasahuje do oblasti serotoninových i dopaminových receptorů; v podstatě je serotoninový antagonista. Serotoninové receptory mají patrně vliv na řízení vnímání, spánku, pozornosti a nálady, takže aktivity LSD a jiných halucinogenů je možné vysvětlit jako odstraňování zábran v těchto systémech.

bezprostřední účinky:
nízké dávky zrychlují dech, vysoké ho zpomalují
pokles tlaku
snížení srdečního tepu
vzestup hladiny cukrů v krvi
vzestup tělesné teploty a ovlivnění termoregulačního systému
výrazné zesílení smyslového vnímání
silné vizuální, sluchové a hmatové halucinace v kombinaci s velkými změnami psychiky, myšlení a uvažování
běžná je depersonalizace, ztráta vlastního ega, změny v rozdělení vědomé a podvědomé psychické činnosti, schizofrenie, rychlé změny nálady, euforie, megalomanie, změněná funkce paměti (oživené nebo potlačené vzpomínky, uživatel může znovu prožít něco, co dříve zažil, porušení časové souslednosti událostí) a změněné vnímání času
zejména při vyšších dávkách může docházet k regresi (návrat do dětství nebo na nižší vývojový stupeň)
dochází k velkému rozšíření zorniček (mydriáze)
špatná koordinaci pohybů spojené s možnými poruchami rovnováhy a následné nevolnosti.

Drtivá většina tripů je doprovázena některými z nepříjemných vedlejších fyzických projevů jakými jsou:
nespavost
nechuť k jídlu
nepříjemný tlak v očích
"gumový" pocit v krku
bolesti hlavy
pocení
otupělost
nevolnost až zvracení
intenzivní zima nebo naopak horko
třes
svědění
problémy s močením
falešné pocity potřeby močit
nepříjemné pocity po celém těle
jakýsi "chemický" pocit celkové "otravy"
všudypřítomný odporný zápach
.

Někdy nastává nemožnost kontrolovat vlastní pohyby a mohou nastat nekontrolovatelně stahy svalů a klepání končetin, ztráta citu v končetinách, zejména na teplotu a vlhkost, a následné falešné obavy z poškození vlastní nervové soustavy. Tyto vedlejší fyzické projevy jsou dočasné, po tripu zmizí. Všechny přímé následky tripu zmizí po vyspání.

Účinná dávka LSD se počítá v desítkách mikrogramů (miliontina gramu), jedna malá "kapka" LSD by stačila pro tisíce lidí. Právě díky své extrémně nízké účinné dávce, která je zdaleka nejnižší ze všech drog a léků, je LSD pro organismus neškodné, případné zbytkové LSD se v organismu neukládá o nic více než jakákoliv jiná nepřirozená látka a vzhledem ke svému nepatrnému dávkování je v organismu nerozpoznatelné. Při užití LSD existuje možnost, že uživatel objeví něco, co by radši nevěděl (například něco ze svého nitra, co se normálně bojí pustit na povrch - bezcílnost svého života, své špatné stránky, které před sebou samým skrýval, atd...). Není to lék proti depresi, není to způsob jak se rozveselit a není to droga, která pomůže zapomenout na problémy. Na LSD nelze "utíkat" od reality, jelikož funguje jako jakási psychická lupa zesilující všechny pocity a psychické procesy a všechno by poté bylo ještě horší. Psychedelika jsou nevypočitatelná, zážitek pod vlivem LSD se uživateli vůbec nemusí líbit, dosti často je jeho užití spojeno s nepříjemnými fyzickými pocity a uživatel může dokonce zažít velmi nepříjemný "bad-trip". "LSD experience" může uživateli opravdu natrvalo změnit náhled na život a na svět, může najít mnoho zajímavého a pozoruhodného na dříve obyčejných věcech, nebo mu naopak všechno začne připadat ubohé a nudné. LSD může u některých lidí vyvolat déletrvající psychózu a zatím se přesně neví co k tomu vede. Vznik psychóz po užití LSD v ojedinělých případech je velmi nejasný, mohlo se jednat o lidi, kteří by dříve nebo později tuto psychózu stejně získali nebo ji mohlo vyvolat něco jiného. Podle statistiky vypracované v USA získají po LSD déletrvající psychózu 4 lidé z tisíce. Na tripu může také dojít k různým nehodám, které však nebývají způsobovány ani tak silnými smyslovými halucinacemi, jako spíše ztrátou zábran, neuvědoměním si rizik, přeceněním vlastních schopností nebo prostě neschopností odvodit důsledek určitého jednání, které se může stát nekontrolovaným.

STUPNICE HLOUBKY PROŽITKŮ
Přestože je těžké vymyslet stupnici hloubky prožitků, která by byla aplikovatelná na většinu lidí, několik takových stupnic už existuje. Nejuznávanější je 5-ti úrovňová stupnice, kterou vytvořil Graeme Carl. Graemova verze rozděluje hloubku prožitků do 5 úrovní, od pouhých změn nálady bez halucinací až k úplnému odpoutání od reality. Trip většinou neprobíhá na jedné úrovni, ale přeskakuje z jedné úrovně na druhou.

level 1
tato úroveň vytváří mírně euforický pocit obohacený o pár jednoduchých zrakových halucinací (např. jasnější barvy). Krátkodobé výpadky paměti. Mění se komunikace mezi levou a pravou částí mozku, což způsobuje lepší a mohutnější dojem z hudby.

level 2
jasné barvy a složitější vizuální halucinace (věci začínají dýchat a hýbat se) při zavřených očích se začínají objevovat 2D obrazce, zmatené myšlenky, ohromné zvýšení kreativity a nápaditosti způsobené obcházením přirozené smyslové filtrace. Změny v myšlení už jsou poměrně velké, začínají problémy s asociacemi, opakování myšlenek, změněné vnímání času, výborný dojem z hudby.

level 3
velmi jasné a reálné visuální halucinace, všechno vypadá křivě, na zdech se objevují konkrétní pokroucené a kaleidoskopické obrazce (kruhy, tváře.....). Lze vidět, slyšet a nahmatat věci, které vůbec neexistují. Při zavřených očích se objevují 3D obrazce a reálné obrazy. Nastává zmatení smyslů (jsou vidět zvuky při otevřených očích, atd...) Úplné vžití se do hudby, halucinace se přizpůsobují hudbě. Deformace času a "okamžiky věčnosti" - výpadky v čase, kdy nevíte co jste dělali. Vnímání času je nesmírně obtížné.

level 4
nerozpoznatelně reálné halucinace (jeden objekt se mění v druhý...). Potlačení vlastního ega (věci k uživateli začínají mluvit, vyskytují se naráz dvě protichůdné myšlenky). Částečná ztráta pseudoreality, čas je nevnímatelný. Zážitky vně vlastního těla. Občasná ztráta smyslového vnímání.

level 5
psychedelický zážitek na psychedelické dávce, úplná ztráta spojení s pseudorealitou. Smysly odmítají fungovat normálně. Úplná ztráta vlastního ega. Duchovní spojení s prostorem, věcmi a vesmírem - nalezení všeho skutečného v sobě. Ztráta pseudoreality a stav čistého vědomí je tak odlišný od normálního vnímání, že tato úroveň se stává nepopsatelnou. Předchozí úrovně jsou relativně dobře popsatelné pomocí změn oproti normálu. Tato úroveň je nepopsatelná, protože v ní neexistuje normální svět, se kterým by se dalo srovnávat.... (náboženské poznání, osvícení...)

VZHLED
Tripy jsou často s nádherným obrázkem, podle kterého se pak daný druh jmenuje (Bart, Sluníčko, Superman, Bubliny) a kterému se říká "blotter art", tento obrázek je většinou natisknutý přes více tripů, a abyste ho viděli celý, musíte mít celý arch - "blotter" (třeba 5 × 5 tripů [hits]).

NÁVYK
LSD-25 je jediná droga, u které bylo prokázáno, že má nulový potenciál fyzického i psychického návyku. Psychická závislost však trvá i týdny (nebo naopak může vzniknout averze vůči droze). Je takto někdy používáno lidmi zneužívajícími více látek jako nástroj útěků, eskapismu. Byly zjištěny indukované chronické psychotické stavy, podobné schizofrenii.

TOLERANCE
Vyvíjí se velmi rychle, stejně rychle se ztrácí. Rozumná periodicita užívání je jednou měsíčně.

NEBEZPEČÍ
Hlavním nebezpečím je takzvaný "bad trip". Je to intoxikace, která je prožívána jako nepříjemná, děsivá.
Uživatel může mít tzv. latentní psychózu, která se za normálních podmínek neprojevuje. Pod vlivem LSD se uvolní a přetrvává i po odeznění účinků.
Nepříjemný trip lze přerušit svalovými injekcemi Chlorpromazinu, 50 mg každé tři hodiny.
Dalším nebezpečím jsou reálné halucinace. Při útěku před obrovskými brouky se lze zranit, je možné vyskočit z okna díky přesvědčení, že dokážete létat, umývat si ruce v ohni.

Nejčastější poškození organismu při dlouhodobém užívání:
nebezpečí vzniku duševní poruchy
vyvolání epileptických záchvatů
sebevražedné tendence

BAD TRIP
Co je to bad trip? Je to trip, při kterém prožíváte hluboké depresivní stavy, doprovázené paranoiou, schizofrenií, hrůzou, panikou, nepříjemnými pocity a strachem z vlastní intoxikace. Mohou se objevit sebepoškozující až sebevražedné nápady. Bad trip není vyvoláván nekvalitní látkou, je způsoben špatnou situací, prostředím, depresí nebo skrytými problémy.

 

Psilocybin (lysohlávky)

 

 

Lysohlávka česká, lysohlávka kopinatá, lysina, mushrooms, shrooms, houby, houbičky.

 

OBECNĚ

Psilocybin a psilocin byly nejprve získány z mexických hub psilocybe a stropharia zásluhou etnobotanika R. G. Wassona a "otce LSD" A. Hofmanna; vyskytují se však i v některých středoevropských houbách, jako jsou naše Lysohlávka kopinatá a Lysohlávka česká (Psilocybe semilanceata, Psilocybe bohemica Šebek). Obsah účinných látek odvisí od lokality růstu a klesá skladováním. Aztékové tyto houby nazývali nanucatl, při rituálech je jedli s medem a jakmile pocítili účinky, začali tancovat. Pak seděli a povídali si o halucinacích, které měli. Po příjezdu prvních Evropanů do Ameriky začali křesťanští duchovní tento zvyk pojídání masa bohů systematicky ubíjet a o znovuobjevení účinků posvátných hub pro západní společnost se zasloužil svými etnobotanickými výzkumy až v polovině dvacátého století bankéř z Wall Streetu Richard Gordon Wasson. Po namáhavém překonávání plachosti a nechuti mexičanů ho v roce 1955 curandera Maria Sabina zasvětila do rituálu.

 

DOBA PŮSOBENÍ

Maximum účinků se objevuje asi po dvou hodinách. Vše většinou končí náhle 6 hodin po aplikaci.

 

APLIKACE

Lysohlávky se užívají perorálně.

 

ÚČINKY

Hlavním mechanismem účinku je pravděpodobně inhibice serotoninu. Vyvolávají euforii, úsměvnou duševní pohodu, zvýšenou usměrnitelnou aktivitu, zdvořilost a uhlazené chování, mikroskopické a jiné barevné vize bez úzkostného doprovodu - "Jako když se dívám na barevnou filmovou operetu." Pocity rozbití a prohloubení časových a prostorových souvislostí, deformace tváří a osob. Všechny barvy (i na bílých plochách), nabývají krásných, teplých, pastelových odstínů, jsou vzájemně sladěny "jako obrazy impresionistů". Bez prudkého myšlenkového tempa a agitovanosti LSD, a bez změn osobnosti jako po meskalinu.

 

VZHLED

Klobouček - většinou má průměr 0.5 - 2 cm, většinou vyšší než širší, má tvar úzkého kužele se špičatým výčnělkem (bradavkou), je světle žlutohnědý, s tmavším okrajem, sušením téměř zbělá. Hladký, za vlhka slizký nebo lepivý, nikdy se nerozvíjí. V některých krajích je klobouček plošší, až 5 cm v průměru, bíložlutý často s nazelenalou bradavkou. Po dešti jsou slizké a natrhané rychle získají modrozelenou barvu. Nožka - 5 až 20 cm dlouhá, o průměru 2 - 3 mm, štíhlá, válcovitá, nepravidelně pokroucená, světlejší než klobouček a často zbarvená do modrozelena směrem k základně. Lupeny - olivové, šedohnědé až šedočerné, široké a husté. Spóry purpurově červené. Tělo - tenké, pevné, některým je jeho chyť odporná. Podobné druhy - Psilocybe cyanescens (nemá na kloboučku výčnělek) a není o nic toxičtější než lysohlávka česká nebo kopinatá, Psilocybe fimetaria (lys. hnojní - roste na hnoji), která je neaktivní a nejedovatá.

 

NÁVYK

Psychický.

 

NEBEZPEČÍ

Jako každý halucinogen může odkrýt narušení psychiky.

 

 

Zdroj: Drop in, www.dropin.cz; Sananim, www.drogovaporadna.cz
Zpracovalo ICM NIDM Praha, leden 2008.
Aktualizace: Markéta Šretrová, březen 2014

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
30
1
2
3
4
5
6
 
 
 
 
 
 
 
7
8
9
10
11
12
13
 
 
 
 
 
 
 
14
15
16
17
18
19
20
 
 
 
 
 
 
 
21
22
23
24
25
26
27
 
 
 
 
 
 
 
28
29
30
31
1
2
3