Psychické zdraví

Světový den duševního zdraví

Světový den duševního zdraví (The World Mental Health Day), připadá každoročně na 10. října.

Dyslexie a její příbuzní

Specifické vývojové poruchy učení (SVPU) jsou nejčastěji vrozené a jejich příčinu najdeme v drobném poškození centrální nervové soustavy dítěte. Často se zaměňují se zastaralým pojmem lehká mozková dysfunkce (či porucha). Místo LMD se používá jiná zkratka a to ADHD. Syndrom ADHD není nutně porucha učení, ale většinou jdou ruku v ruce. Tedy velká část dětí se syndromem ADHD, což je hyperaktivita s poruchou pozornosti, trpí i vývojovými poruchami učení.

Maniodepresivní psychózy

Bipolární afektivní porucha (známá také jako maniodepresivní psychóza) postihuje přibližně jednoho ze sta dospělých jedinců. Nemoc se nevyhýbá nikomu, žádnému věku, povolání, rase či inteligenci a může se objevit předcházena varovnými signály nebo bez nich. Je důležité uvědomit si, že jde nemoc, nikoliv o lenost, nedostatek vůle, slabošství nebo naopak o nezodpovědnost, snahu ublížit či poškodit druhé. Naštěstí jde o záležitost v dnešní době dobře léčebně ovlivnitelnou. Moderní terapie vede k uzdravení celé řady nemocných! Situace je však komplikována tím, že mnoho jedinců nevyhledá lékařskou pomoc. Buď proto, že si neuvědomují, že za jejich potížemi může stát lékařsky ovlivnitelný problém, nebo o tom vědí a stydí se to přiznat a doufají, že „to rozchodí" a překonají sami. Velká část z nich nevěří, že existují možnosti, jak jim účinně pomoci a nutí se překonávat příznaky silou vůle, což je v období rozvinuté nemoci prakticky nemožné.

 

Deprese

Deprese je pravděpodobně nejčastější psychiatrická porucha. Ačkoli se v odborné literatuře udává různý výskyt, pravděpodobně nejspolehlivější představu o rozsahu problému lze získat z velikých epidemiologických studií. Z nich víme, že nejde v žádném případě o vzácnou poruchu. Riziko vzniku onemocnění, tedy celoživotní prevalence, je v Evropě 8,5% z celkové populace. Nápadné jsou rozdíly ve výskytu mezi muži a ženami - u žen je to 10%, u mužů okolo 6,5%, obvykle se udává poměr ve výskytu 2:1 v neprospěch žen.

Somatoformní poruchy

Pro tuto skupinu poruch je charakteristická přítomností tělesných příznaků bez prokazatelných organických patologických změn. Projevují se opakovanými stížnostmi na tělesné příznaky (jako je například bolest, zvracení, vegetativní příznaky, únava) a žádostmi o lékařské vyšetření přesto, že opakovaně byly nálezy negativní a pacient je lékařem ujišťován, že příznaky nemají žádný tělesný podklad.

Dissociativní poruchy

Společným rysem poruch v této skupině je částečná nebo úplná ztráta normální integrace mezi vzpomínkami na minulost, vědomím identity a bezprostředních pocitů a ovládáním pohybů těla. Normálně existuje značný stupeň vědomé kontroly nad tím, kterým vzpomínkám a pocitům se může věnovat okamžitá pozornost a které pohyby se mají vykonat.

Stresové reakce, poruchy přizpůsobení

Pro tyto poruchy je typické, že navazují na mimořádně stresující životní zážitek, který vyvolal akutní stresovou reakci, nebo vznikají v době významné životní změny, vedoucí k trvale nepříjemným okolnostem a mající za následek poruchu přizpůsobení.

Obsedantně kompulzivní poruchy

Podstatným rysem obsedantně kompulzivních poruch, jsou opakovaně se vyskytující obsedantní myšlenky nebo nutkavé akty. Obsedantní myšlenky jsou nápady, představy nebo impulzy, které se znovu a znovu vtírají do mysli. Vyvolávají tíseň, protože jsou násilného nebo obscénního rázu nebo prostě proto, že jsou vnímány jako nesmyslné a nedají se potlačit.

Jiné úzkostné stavy

Vedle známých fóbií, existují i jiné typy úskostných stavů. Je to především Neursteni atakzvaný Depersonalizační a derealizační sysndrom.

Fóbie

Skupina poruch, u nichž je úzkost vyvolána určitými situacemi nebo objekty vně pacienta, které běžně nejsou nebezpečné. Pacient se proto těmtosituacím a objektům vyhýbá nebo je snáší s pocitem hrůzy. Pacientův zájem se může soustředit na jednotlivé symptomy, např. palpitace nebo pocity na omdlení a často se přidružuje sekundární strach ze smrti, ze ztráty sebekontroly nebo ze „zbláznění". Úzkost se nezmírní, i když si osoba uvědomuje, že ostatní nepokládají danou situaci za nebezpečnou nebo hrozivou. Už pouhé pomyšlení, že se dostane do fobické situace, vyvolá úzkost.Fobická úzkost se často vyskytuje společně s depresí. Dříve existující fobická úzkost se téměř vždy zhoršuje při současně probíhající depresivní fázi. Většina fobických poruch, s výjimkou sociálních fobií, je častější u žen.

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
25
26
27
28
29
30
1
 
 
 
 
 
 
 
2
3
4
5
6
7
8
 
 
 
 
 
 
 
9
10
11
12
13
14
15
 
 
 
 
 
 
 
 
16
17
18
19
20
21
22
...
 
 
 
 
 
 
 
 
23
24
25
26
27
28
29
 
 
 
 
 
 
 
30
31
1
2
3
4
5