Pán prstenců

Saturn, podle Galilea ušatá planeta, našima očima plynný obr s překrásnými prstenci kolem sebe. Když se podíváme do řecké a římské mytologie, dozvíme se pár zajímavostí z antiky. Jméno Saturn pochází až z Říma, jeho řecký protějšek nebyl nikdo jiný než Chronos, otec Dia. Ten je znám především tím, že své děti hned po narození polykal. Zeus přežil jen díky tomu, že jeho matka Chronovi podstrčila namísto něj kámen. Je obrazem zániku všeho v čase, řecky chronos znamená čas. Když tedy Zeus svrhl svého otce a sám se stal vládcem bohů na Olympu, Chronos se odebral do Latia (okolí Říma).

V římské mytologii tedy nosil jméno Saturn a stal se bohem přírody a zemědělství. Za doby jeho panování vládl v Římě „zlatý věk" (osobnosti antické literatury často hovoří o zlatém, stříbrném a železném věku a naznačují, jak to stále jde se světem od deseti k pěti, nejednou mě to vedlo k zamyšlení, jak by s odstupem dvou tisíciletí pojmenovali náš věk...). Jako vzpomínka na toto období zlatého věku Řím v době zimního slunovratu slavil svátky saturnalia, kdy se pozastavil veškerý veřejný život, obchody byly zavřeny, lidé se věnovali hodokvasu a předávali si dárky. Otroci se oblékali do slavnostní togy a stolovali se svými pány.

V umění často bývá Saturnova postava vyobrazená jako kostlivec s kosou, kterou zkracuje niť života.

Planeta nesoucí jméno Saturn je nejkrásnější a také nejznámější. Jeho stavba je velmi podobná Jupiterově stavbě. Okolo Slunce oběhne Saturn jednou za třicet pozemských let. Nejvíce populární je tato planeta díky svým prstencům. Pozoroval je už Galileo (letos si tohoto italského učence připomínáme v rámci oslav roku astronomie, díky výročí 400 let, jež uplynuly od doby, co namířil svůj dalekohled na objekty noční oblohy), ačkoliv neměl moc jasno v tom, co vlastně pozoruje.

My to naštěstí víme, jedná se o pás „miniměsíců" či spíše kamenů kolem planety. Jejich velikost může být měřítku milimetrů, ale i několika metrů a jsou obaleny ledem. Osa rotace planety a jejích prstenců je nakloněna vůči zemské ekliptice (rovině zemské dráhy) o necelých 27°. Při svém oběhu okolo Slunce se nám může zdát, že planeta své prstence vůči nám pomalu naklápí. Když se rovina prstenců ztotožní s rovinou ekliptiky, zmizí nám prstence z dohledu.

Vzhledem k naší vzdálenosti od Saturnu, museli bychom mít extra veliký dalekohled, abychom relativně drobné kameny, ze kterých jsou prstence tvořeny, mohli spatřit. Tudíž se musíme smířit s tím, že na čas bude ze Saturnu „jenom" nudný kotouček. K této situaci, kdy nám Saturnovy prstence zmizí z dohledu, dochází právě letos. Bohužel, samotné zmizení si nevychutnáme, protože k němu dojde na přelomu září a října, kdy nám planeta zanikne v záři slunečního světla, ale můžeme pozorovat, jak se prstence den za dnem zužují a zužují.

Proto hvězdárna barona Artura Krause v Pardubicích při DDM Delta věnuje měsíc květen pozorování této nevšední planety, každou středu, čtvrtek a pátek od 20:00 do 22:00. Za nepřízně počasí je připraven alternativní program a na své si přijdou i ti nejmenší.

Stránky hvězdárny: http://hbak.kavalek.net/index.php?page=iya

Zdroj: ICM DDM Delta Pardubice