Poruchy příjmu potravy - charakteristika

Co vlastně znamená termín Poruchy příjmu potravy (PPP)?

O poruše příjmu potravy hovoříme tehdy, když člověk používá jídlo k řešení svých emocionálních problémů. V obtížné situaci se snaží ulevit svým pocitům pomocí jídla. Pro člověka, trpícího PPP přestává jídlo být jednou ze součástí jeho života, ale stává se pro něj peklem.

Někteří lidé, trpící poruchou příjmu potravy konzumují obrovská množství jídla, i když právě nemají hlad. Tomuto chování říkáme záchvatovité /nutkavé/ přejídání.

Jiní lidé drží tak přísné diety, že nakonec váží méně než 85 % své normální tělesné hmotnosti a doslova umírají hladem. Toto chování nazýváme mentální anorexie /sebehladovění/.

Posledním typem poruch příjmu potravy jsou záchvaty přejídání, při kterých člověk během velmi krátké doby sní velké množství jídla, kterého se vzápětí snaží zbavit pročišťováním pomocí zvracení nebo projímadel. Tomu se říká mentální bulimie.

 

ZÁCHVATOVITÉ PŘEJÍDÁNÍ

Neexistuje žádný jednoduchý test, pomocí kterého bychom mohli s určitostí zjistit, zda někdo trpí záchvatovitým přejídáním. Jedna z definic záchvatovitého přejídání uvádí, že celý den postižené osoby se točí kolem jídla. Téměř všechny její nejintenzivnější pocity - strach, pocit viny, očekávání, potěšení - souvisejí s jídlem. Těší se na jídlo, cítí se provinile, protože snědla něco sladkého, bojí se, že se přestane ovládat a bude mít záchvat přejídání. Záchvat přejídání znamená konzumaci velkého množství jídla během krátkého časového období. Postižená osoba pokračuje v jídle i potom, co utišila svůj hlad. Některé dívky mají pocit, že jakmile jednou začnou jíst, nedokáží už přestat. Když nakonec přece jen přestanou jíst, je jim už většinou nevolno a cítí se přecpané. Nedokáží se ale zastavit dřív, dokud nesnědí to své určité množství jídla.

Jiné prostě jedí obrovské porce jídla nebo jedí velmi často. Jedí způsobem, který vypadá poměrně normálně, ale jejich vztah k jídlu neurčuje hlad nebo snad dokonce potěšení z jídla, ale je ovládán úzkostí, strachem, pocitem frustrace nebo hněvu.

Při záchvatovitém přejídání lidé obvykle nemívají z jídla žádné zvláštní potěšení, po jídle se cítí provinile a zahanbeně. Zahanbeni bývají proto, že nedokáží najít uspokojení jinde, provinilost souvisí s jídlem a tloustnutím. Někdy cítí, že způsob, kterým jedí, je dokladem jejich naprostého nedostatku sebekontroly, dokladem, že svůj život nezvládají. Někdy mají pocit méněcennosti nebo závisti vůči lidem, kteří vypadají, že si s jídlem dovedou poradit lépe. Buď proto, že jedí méně nebo proto, že mohou jíst bez omezení a přitom netloustnou.

Záchvatovité přejídání může zároveň znamenat nutkavé dodržování diet. Některé dívky se záchvatovitým přejídáním dodržují přísné diety. I když se jim daří potlačovat svoji potřebu přejídání, i nadále jsou k jídlu přitahovány ve chvílích stresu nebo úzkosti, a za přísnou sebekontrolu platí tím, že pokud ji ztratí, přestanou se ovládat úplně. S pocitem hladu /tedy s dietou!/ se u každého člověka zvyšuje nebezpečí přejedení.

Pro postižené osoby je jídlo zdrojem strachu a úzkosti, jejich veškeré úvahy a prožitky se soustřeďují na jídlo.

Uvědomte si, že člověk může být silný, dokonce i obézní, a přitom se nemusí záchvatovitě přejídat. Na druhé straně existuje i varianta, kdy má člověk průměrnou tělesnou hmotnost nebo je dokonce velmi štíhlý, a přitom jeho vztah k jídlu je nutkavý. Problém není určován tělesnou hmotností, ale vztahem k jídlu.

 

Příznaky záchvatovitého přejídání

Postižený :

  • tajně nakupuje a konzumuje jídlo
  • je zahanbený, pokud je spatřen při jídle
  • proklamuje dodržování přísné diety, přičemž zůstává stále značně obézní /což je obvyklá známka utajovaného jídla/ - samozřejmě platí pro ty osoby, které skutečně obézní jsou
  • konzumuje neobvykle velké množství jídla, například celé dorty nebo více chodů najednou
  • neustále jí, denně více než tři hlavní jídla a dvě svačiny
  • často jí i tehdy, když je úplně plný
  • reaguje jídlem na špatné nebo dobré zprávy
  • jí, když se nudí, když je nervózní, frustrovaný, rozzlobený nebo osamělý
  • celý den si plánuje úplně nebo hlavně podle jídla /případně si ho plánuje jako „vyhýbání se jídlu"/
  • má přátele, se kterými ho spojují jenom společné aktivity, související sjídlem
  • má zvláštní rituály, které se týkají potravin a jídla
  • bojí se zůstat sám s jídlem
  • má silné pocity viny a/nebo zahanbení ve vztahu k potravinám a jídlu
  • střídá období těžkého přejídání s obdobím přísné diety
  • neustále se bojí, že bude tlustý

 

Kdo trpí záchvatovitým přejídáním ?

Záchvatovitým přejídáním trpí převážně ženy - tvoří asi 85 % ze všech osob, trpících touto poruchou. Porucha se objevuje u lidí všech věkových skupin. Někdy se v rodinách přenáší jako navyklý způsob reakce v určitých emocionálních chvílích, zatímco v jiných rodinách se vyvine pouze u jednoho z členů. Záchvatovité přejídání prochází různými společenskými i kulturními vrstvami. Není určováno množstvím jídla nebo tělesnou hmotností, ale způsobem, jakým se člověk ve svém životě vypořádává s jídlem, potravinami a tělesnou hmotností.

 

Zdravotní důsledky záchvatovitého přejídání

  • obezita - to znamená hmotnost alespoň o 25 % vyšší než je normální tělesná hmotnost /podle BMI - viz. článek - „Co je to BMI ?"/
  • diabetes mellitus
  • problémy se srdcem, s krevním oběhem, s tlakem
  • náchylnost kinfarktu myokardu
  • náchylnost k mozkové mrtvici
  • problémy s pohyblivostí
  • nebezpečí vyústění choroby v další poruchy příjmu potravy - v anorexii či v bulimii

 


MENTÁLNÍ ANOREXIE/SEBEHLADOVĚNÍ

Většina lidí v naší společnosti věří, že čím budou štíhlejší, tím budou lepší - to znamená silnější, zdravější a přitažlivější. Mnohé studie však ukazují, že ve skutečnosti je lépe mít trochu nadváhu než vážit něco pod příslušnou ideální tělesnou hmotnost.

Lidé, kteří trpí mentální anorexií si nikdy nepřipadají dostatečně štíhlí. Anorektičky většinou mívají pouhé tři čtvrtiny tělesné hmotnosti, která je přirozená pro jejich věk, výšku a tělesnou stavbu. Často omdlévají z nedostatku energie. Jsou tak vyhublé, že jsou jim vidět žebra. Ony samy si však stále připadají tlusté. I ty anorektičky, které bylo nutno hospitalizovat kvůli podvýživě ohrožující život /váha kolem 30 kg/, ukazují lékařům na svém těle partie, kde ještě potřebují zhubnout.

Tato velmi tragická PPP je svým způsobem logickým vyústěním přehnaného významu, který je v naší společnosti připisován štíhlé postavě žen. Většina žen a dívek si dělá starosti o svou tělesnou hmotnost. Navíc také většina dívek nemá reálnou představu o vlastním těle a domnívá se, že jejich tělo je silnější, než skutečně je.

Některé anorektičky - asi 40 % - mají období, kdy nedokáží dodržovat svou přísnou dietu a začnou se přejídat - to znamená, že konzumují ve velmi krátké době ohromné množství jídla. Je to proto, že neustále myslí na jídlo, a to i v období, kdy drží dietu. Po přejedení se někdy snaží přinutit ke zvracení, aby se tak zbavily snědeného jídla, protože se obávají, že po něm ztloustnou. Někdy užívají velké dávky projímadel, aby se pročistily. Jiné se vrátí k vražednému schématu diet a cvičení a snaží se zoufale napravit své „špatné" chování, totiž to, že jedly. Je to schéma připomínající bulimii, ale rozdíl je v tom, že anorektičky si udržují abnormálně nízkou hmotnost, zatímco tělesná hmotnost bulimiček je obvykle v mezích normy.

Mnoho vědců došlo k závěru, že anorektičky si nedělají starosti pouze o svůj vzhled nebo tělesnou hmotnost. Mají vážné potíže i kvůli jiným problémům. Většinou mají dojem, že nedokáží zvládat svůj vlastní život tak, jak by chtěly. Proto se soustředí na jedinou oblast, kterou podle svého názoru mohou kontrolovat - na svoje tělo. Připadá jim, že mohou dosáhnout dokonalosti jedině v hladovění a v hubnutí.

 

Jak rozpoznat anorexii?

Rodině nebo přátelům někdy trvá poměrně hodně dlouho než pochopí, že někdo blízký trpí anorexií. Zčásti je to způsobeno tím, že anorektičky většinou skrývají to, že se snaží hladovět /během oběda nemají čas, při večeří tvrdí, že již jedly nebo že se najedí později, hledají mnoho dobrých důvodů, proč nejíst s ostatními/. Cvičí pozdě v noci nebo se zamykají na toaletě či v koupelně, kde po jídle zvracejí.

Součástí anorexie je tajemnost a stranění se ostatních. Anorektičky se pomocí rutinního režimu složeného z diet, cvičení a pročišťování snaží vyrovnat s pocity, kterým se bojí čelit přímo. Právě proto na svých stereotypech tak zoufale lpí. Snaží se také izolovat od ostatního světa, který jim připadá příliš složitý nebo hrozivý, než aby se s ním střetávaly tváří v tvář. Právě jejich izolace je důvodem, proč si problémů všimne okolí většinou až tehdy, kdy je již pozdě.

 

Možné průvodní znaky anorexie

  • ztráta 15 a více procent z normální tělesné hmotnosti
  • pravidelný denní příjem nižší než 1 000 kalorií
  • ztráta menstruace /běžný průvodní znak hladovění, protože tělo si nemůže dovolit ztrácet živiny menstruačním krvácením/
  • odmítání udržet si minimální tělesnou hmotnost /snaha zhubnout i přes nízkou tělesnou hmotnost/
  • jídlo je vnímáno jako nepřítel
  • pocit, že dieta ovládla celý život dotyčné osoby
  • neustálé cvičení, někdy i pozdě v noci nebo v jinou zvláštní dobu
  • přecházení při jídle
  • osoba hned po jídle /nebo pokud byla donucena jíst/ pospíchá od stolu, aby mohla zvracet
  • záchvaty přejídání a/nebo období přejídání a následného pročišťování, střídaná obdobím hladovění
  • neustálý strach z přibývání na váze
  • dotyčná osoba si o sobě myslí, že je tlustá, i když jiní tento názor nesdílejí
  • má zjevně „normální" tělesnou hmotnost, a přitom trpí utkvělou představou, že je tlustá
  • intenzivní strach z nadváhy, i když dotyčná osoba není silná, nebo dokonce ztrácí váhu

 

Někdy porucha začíná tak, že dívka s normální tělesnou hmotností přibere, propadne panice a snaží se zhubnout. Zatímco shazuje to, co přibrala, začne věnovat přemrštěnou pozornost dietám, hubnutí a svému vzhledu. Nepřestane s dietou ani tehdy, kdy dosáhne své původní váhy, navíc ještě usilovně cvičí. V některých případech zvrací, užívá laxativa nebo diuretika.

Anorektičky někdy mají za sebou období záchvatovitého přejídání. Některé z nich skutečně kdysi byly silnější postavy, měly nadváhu nebo byly dokonce obézní. V některých případech hodně zhubly a v důsledku diety jsou neustále ovládány strachem, že by mohly zase přibrat, nebo dokonce obavou, že jsou stále ještě tlusté, a to bez ohledu na to, co ukazuje váha nebo zrcadlo.

Někdy se posedlost jídlem u anorektiček projevuje podivnými rituály při jídle. Krájejí si jídlo na miniaturní kousky, počítají, kolikrát přežvýkaly jedno sousto nebo kolikrát si ukously, někdy vypijí sklenici vody při každém soustu, jedí bez vidličky nebo si vytvoří jiný, svůj zvláštní vlastní způsob jedení.

 

Tyto rituály mají několik funkcí :

  • pomáhají zamaskovat sebehladovění před ostatními spolustolovníky /dívka, která si usilovně krájí jídlo na talíři a na pohled čile jí a pije, vypadá, že jí mnohem víc, než je pravda/
  • pomáhají ovládnout vlastní pocit hladu - pití vody nebo limonády člověka zaplní, i když tím zdaleka nebyla uspokojena potřeba živin
  • pomáhají dívkám uvěřit, že dokáží ovládat příjem potravy, a tím pádem i svůj život. Dívka může věřit, že pokud jí bez užití vidličky, je to jakoby ani nejedla.
  • pomáhají zvyšovat pocit vítězství - dívka si může myslet, že dodržováním nějakého způsobu chování, který si sama pro sebe vytvořila, dosáhne významného vítězství

 

Anorektička se zaměří na rituál a tak může zapomenout na nepříjemné nebo bolestné pocity, které by si jinak mohla uvědomovat. Pocity, které považuje za nepřijatelné nebo konflikty s rodinou zůstanou někde v pozadí, a ona se místo řešení těchto „důvodů" svých problémů soustředí na to, jak rozkrájet čtvrtku jablka na 40 nebo 50 miniaturních kousíčků.

 

Anorektička například za žádnou cenu nechce jít se svým přítelem na večírek nebo do kina. Když se přítel zeptá :"A jak si můžeš být tak jistá, že se nebudeš bavit ?", dívka odpoví :"Protože si připadám tlustá." Jinými slovy, všechno co prožívá, závisí na tom, kolik právě váží a jak vypadá.

 

Zdravotní následky anorexie

Většina anorektiček popírá jakékoli problémy, přestože anorexie je těžká porucha, která může způsobit vážné zdravotní problémy, a dokonce i smrt. Postižené trpí závratěmi, omdlévají z podvýživy, ale přesto tvrdí, že nemají hlad, že je jim dobře a problém mají jedině s tím, že jsou příliš tlusté.

 

Fyzické příznaky anorexie

  • závratě
  • poruchy koncentrace
  • podrážděnost
  • těžká insomnie /nespavost/
  • snížená citlivost v rukou a nohou
  • deprese - pocity beznaděje a zoufalství, který anorektička připisuje tomu, že není schopna zhubnout, ale který má jiné psychologické kořeny a zároveň je důsledkem špatné výživy
  • infekce, které se nehojí
  • podlitiny způsobené tím, že tělo má sníženou odolnost vůči poranění a také tím, že kosti nejsou obaleny tukem, a proto se mnohem snáz modřiny tvoří
  • nízká odolnost vůči chladnému počasí - zdá se, že tak se tělo snaží chránit před chladem při ztrátě přirozené ochranné vrstvy tuku
  • tělo se pokryje vrstvou jemného, měkkého ochlupení, které má zřejmě chránit před chladem namísto chybějící vrstvy tuku
  • nízký tlak
  • nepravidelný srdeční tep
  • selhání srdce
  • dehydratace /často ještě posílená tím, že anorektičky užívají diuretika, aby se odvodnily/
  • selhání ledvin /dehydratace představuje obrovský nápor na ledviny a zároveň se projevuje i nedostatek draslíku, vyvolaný sebehladověním a nevyváženost dalších životně důležitých živin/
  • snížená tělesná teplota
  • zapadlé oči
  • zašedlá nebo zažloutlá pleť, která má někdy tendenci praskat
  • suché, lámavé vlasy /z nedostatku bílkovin/

 

Dlouhodobé zdravotní důsledky anorexie jsou velmi závažné. Pokud se anorektička začne léčit v raném stádiu poruchy, má větší šanci, že se vyléčí a že předejde dlouhodobým zdravotním problémům. Hladovění /bez ohledu na to, co je jeho příčinou/ poškozuje mozek a může mít zvlášť vážné následky u dospívajících, jejichž mozek je ještě v růstu.

Dále, pokud dívka používá laxativa po dobu delší než měsíc, její zažívací ústrojí přestane normálně fungovat. Jestliže pak laxativa vysadí, odpadní látky se mohou začít hromadit ve střevech a musejí být odstraněny chirurgicky.

Nejhorším dlouhodobým důsledkem anorexie je samozřejmě smrt. Je tragické, že 2 - 21% dívek, u kterých se rozvine anorexie, nakonec následkem sebehladovění umírá. Hospitalizované anorektičky si někdy dokonce vytrhávají hadičky umělé výživy.

Někteří lidé si myslí, že dívky, které se stanou anorektičkami, si opravdu přejí zemřít. Pravdou však je, že tyto dívky jsou prostě přesvědčeny, že nemají žádnou možnost, jak přežít. Při jejich nemocném způsobu uvažování se jim určité pocity nebo názory /například hněv nebo kritizování vlastní rodiny/ zdají mnohem nebezpečnější než skutečné nebezpečí, jakému vystavují vlastní tělo. Pokud si dívka, nemocná anorexií, dokáže uvědomit, že její snaha kontrolovat vlastní život prostřednictvím hladovění ji může zničit, získá tím motivaci, která jí pomůže přijmout a začít se léčit.

 

Kdo trpí anorexií ?

Přibližně z 95 % jsou anorexií postiženy ženy. Naprostá většina z nich je ve věku od 12 do 18 let, i když někdy se porucha může objevit i po čtyřicítce či padesátce. Stejně tak jsou známy případy o hospitalizování čtyřleté dívenky s diagnózou mentální anorexie.

 

MENTÁLNÍ BULIMIE

Mentální bulimie je porucha, při které lidé pociťují strašný hlad, téměř jako kdyby hladověli v období hladomoru. Snaží se hlad utišit tím, že „vybílí ledničku" - snědí velké množství jídla. Někdy třeba sní najednou i desetkrát víc než je běžná porce. A potom, v zoufalé úzkosti, aby neztloustly, se bulimičky přinutí jídlo vyzvracet. I když dočasně podlehly tomu, co pokládají za odpornou, živočišnou část svého já, získají opět kontrolu tím, že jídlo vyzvracejí, a tak si udrží štíhlou a přitažlivou postavu.

Je paradoxní, že bulimičky bývají obvykle úspěšné v práci, ve studiu. Snaží se vypadat jako dokonalé, úspěšné ženy. V jejich chování ani v jejich zevnějšku nemusí být vidět žádné známky poruchy příjmu potravy.

Asi z poloviny dívek, u kterých byla původně diagnostikována anorexie, se později stanou bulimičky. Je to tím, že všichni lidé, trpící PPP mají jedno společné - vedou neustálou bitvu se svým vnitřním životem a hladem.

Bulimička může mít zcela uvolněné jídelní návyky, pokud se právě nepřejídá nebo se může snažit dodržovat přísnou dietu. Někdy může mít pocit, že jakékoli porušení diety by mohlo vést k záchvatu přejídání. Většina bulimiček má průměrnou tělesnou hmotnost, plus mínus 3 - 5 kg. Ale nezávisle na tom, kolik skutečně váží, mívají většinou intenzivní strach z toho, že by mohly ztloustnout.

Se vzrůstajícím tlakem na udržování štíhlosti se zvyšuje i počet případů bulimie. Ironií bohužel zůstává fakt, že bulimie se šíří také v důsledku toho, že se o ní píše a mluví. Když se dívky dozvědí, jak funguje cyklus přejídání a pročišťování, zaregistrují pouze informaci o tom, že by mohly jíst, kolik by chtěly, aniž by přibraly, a neuvědomují si vůbec nebezpečné /dokonce smrtelně nebezpečné/ aspekty poruchy.

Bulimička během záchvatu přijme od 10 000 do 20 000 kalorií. Záchvat přejídání může trvat několik hodin, někdy dokonce i několik dní. Některé bulimičky jedí svá oblíbená dětská jídla, jiné jedí taková jídla, kterým se normálně ve své dietě vyhýbají. Většinou však jde o sladká jídla a/nebo o jídla tučná, vysoce kalorická. Bulimičky někdy snědí i tři chody jídla najednou nebo jdou od obchodu k obchodu a cestou se přejídají.

Používají nejrůznější triky, aby se ubránily přejídání. Schovávají samy před sebou jídlo, zamykají ho, snaží se nemít doma vůbec nic k jídlu, znehodnocují potraviny tak, že je například polijí prostředkem na mytí nádobí nebo je pohřbí do koše na odpadky. Jakmile ale pocítí potřebu se přejíst, vždy si dokáží jídlo sehnat, najdou schované zásoby, očistí o omyjí jídlo, které se snažily předtím znehodnotit, prohrabou odpadkový koš. Protože bulimičky jídlo vyzvracejí, jsou schopny zkonzumovat ještě víc než lidé, trpící záchvatovitým přejídáním. Někdy jim nezbývá než krást peníze.

 

Stejně jako u všech ostatních PPP i bulimičky mívají špatné a dobré dny. Dobré dny jsou takové, kdy se jim daří udržet pod kontrolou touhu po přejedení. Ve špatných dnech zvítězí přejídání. Některé bulimičky vydrží bez přejídání řadu dní a potom to najednou vzdají. Jiné uvádějí, že jsou téměř neustále frustrovány a je pro ně obtížné ubránit se přejídání během dne. Každý večer se přejedí kolem večeře anebo ještě později, když už se rozhodly jít spát.

Obecně platí, že anorexie se rozvíjí u dívek asi od 12 let. Bulimičky bývají obvykle o něco starší, od 15 až lehce přes 20 let. Výjimečně se bulimie objeví i později /je znám případ 70 leté bulimičky/. Asi 90 % bulimiček se určitým způsobem přejídalo ještě předtím, než začaly mít bulimické záchvaty.

 

Možné příznaky bulimie

  • záchvaty přejídání následované přísnou dietou, zvracením, užíváním projímadel, diuretik nebo intenzivním cvičením
  • neustálý strach ztloušťky, i když se tělesná hmotnost dotyčné dívky pohybuje kolem průměrné hmotnosti s možnou nepatrnou odchylkou +/- 5 kg
  • strach, že nedokáže přestat jíst
  • strach jíst bez následujícího pročišťování nebo jiné kompenzace
  • strach, že ztratí sebeovládání, pokud jde o jídlo
  • deprese
  • pocity viny
  • odsuzování sebe sama po záchvatu přejídání
  • nepravidelná menstruace
  • zvýšená kazivost zubu /způsobená kyselostí zvratků/
  • neobvyklé výkyvy tělesné hmotnosti
  • oteklé slinné žlázy /tvář vypadá odule/
  • závratě
  • bolesti vdutině břišní, nadýmání

 

Většina bulimiček se začíná přejídat po období diet a hladovění. Velmi často pociťují úzkost, které se dočasně zbavují jídlem. V každém případě platí, že jakmile bulimička jednou objeví možnost pročišťování, považuje to za vhodné řešení. Dívka třeba náhodně zvrací a pak ji napadne, že by si mohla zvracení vyvolat, a tak předejít přibírání. Nebo se dočetla o jiných bulimičkách anebo na myšlenku pročišťování přišla sama. Bez ohledu na to, jak to začalo, jakmile zjistí, že může takto předejít přibírání, začne pro ni být mnohem obtížnější odolat pokušení se přejíst.

Ženy, postižené bulimií většinou vnímají svůj problém jako osobní selhání, nikoli jako poruchu, nemoc, která se má a dá léčit. Bulimičky proto samy k sobě pociťují vzrůstající odpor, namísto aby vyhledaly odbornou pomoc. Záchvaty přejídaní popisují jako útěk od všech svých pocitů. Po záchvatu se samy za sebe stydí, že se nedokázaly ovládnout. Jsou znechucené, nenávidí samy sebe, mají pocit viny a strach, že se jejich chování neutají. Dokud se přejídají, nemyslí na nic jiného než na jídlo. Pociťují dočasný pocit klidu a úlevy od úzkosti, která záchvatu předcházela.

 

Jídlo se zdá být jediným prostředkem, kterým dokáže bulimička potlačit úzkost, a proto se celý její den strukturuje kolem jídla. Musí mít jistotu, že před nějakou obtížnou událostí nebo po ní bude mít možnost se přejíst a pak pročistit, a tímto způsobem se uklidnit. Jindy se zase obává, že bude mít během dne různé příležitosti k přejídání a proto si vymýšlí složité strategie, aby se jídlu vyhnula. Některé bulimičky se hrozí, že by měly cokoli sníst, pokud by neměly možnost se vzápětí jídla zbavit. A tak se snaží věci zařídit vždy tak, aby měly soukromí, kde by se mohly pročistit.

 

Zdravotní následky přejídání se a pročišťování jsou poměrně dramatické. Bulimičky si myslí, že zvracení jednoduše zruší účinek jídla, které snědly, aniž by po něm zůstala sebemenší stopa. Opakované zvracení však vystavuje organismus značné námaze a u bulimiček se projevuje mnoho negativních důsledků jejich počínání. Pokud bulimičky vedle pročišťování také hladovějí, znamená to ještě další zatížení jater.

 

Zdravotní následky bulimie

  • únava
  • bolest vkrku
  • zvředovatělý jícen - vzávažných případech může dojít kprotržení jícnu a knásledné smrti
  • kazivost zubů /působením kyselin ve zvratcích/
  • poruchy srdeční činnosti /způsobené nutriční nevyvážeností/
  • záněty slinných žláz
  • suchá pleť následkem ztráty tekutin /při užívání laxativ a diuretik/
  • exantém, kožní vyrážka
  • dehydratace
  • zácpa /souvisí snedostatkem tekutin/
  • edém neboli zadržování vody vtěle /tělo tak reaguje na nedostatek tekutin - snaží se ji udržet, seč může/
  • nerovnováha elektrolytu /nesprávné množství sodíku a draslíku vorganismu, což může vést ke svalovým křečím, problémům sledvinami nebo ksrdečnímu selhání/
  • bolesti vbřiše
 
 
 
Zdroj: Občanské sdružení Anabell www.anabell.cz
Poslední aktualizace: Markéta Žáková, červenec 2015.

 

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
28
29
30
1
2
3
4
 
 
 
 
 
 
 
5
6
7
8
9
10
11
 
 
 
 
 
 
 
12
13
14
15
16
17
18
 
 
 
 
 
 
 
19
20
21
22
23
24
25
 
 
 
 
 
 
 
26
27
28
29
30
31
1