Prostituce - charakteristika

Prostituce (z lat. prostituere) je poskytování sexuálních služeb za úplatu nebo jakoukoli jinou protihodnotu.

Prostituce bývá označována za nejstarší řemeslo lidstva.

 

Orientačně lze vymezit tři základních formy prostituce, a to podle toho, kým, a jsou sexuální služby poskytovány. Vnitřní dělení těchto skupin je provedeno podle místa, kde je tato činnost provozována:

Ženská prostituce:

  • A) Okrajovou, téměř nepostižitelnou skupinou jsou tzv. luxusní prostitutky s vlastní, početně omezenou klientelou. Jedná se o ženy "na úrovni", schopné své klienty v případě potřeby i reprezentovat. Jejich věk se pohybuje mezi 20 a 30 lety i více. Jejich příjmy jsou vysoké a prostředí, v němž se pohybují, luxusní.
  • B) Další kategorií prostitutek jsou "hotelové prostitutky". Jejich věk se pohybuje kolem 20 let a výše. Podle úrovně podniků, v nichž pracují, ovládají alespoň jeden cizí jazyk a mají dobré vystupování. Je mezi nimi i řada vysokoškolaček. Služby poskytují po telefonické dohodě buď na hotelových pokojích nebo v bytech. Často poskytují služby cizincům na delší pobyt. Ve většině případů mají úzkou vazbu na hotelový personál a také na jejich činnosti bývají komerčně zainteresováni taxikáři. Své služby inzerují i v zahraničním tisku. K této skupině lze přiřadit i různé dívky z podniků a diskoték, které si prostitucí příležitostně přivydělávají.
  • C) V posledních letech se rozšířil počet žen, které provozují svoji prostituci ve vlastních bytech, často za spoluúčasti svých manželů či druhů. Škála poskytovaných služeb je široká (od běžných až po perverzní praktiky), stejně jako klientela (od sousedů a stálých zákazníků, přes klientelu získanou prostřednictvím inzerátů či telefonu pro klienty z inzerce Internetu). Přehled o bytové prostituci neexistuje, lze ale předpokládat, že v souvislosti s ní existuje celá řada kriminálních, zdravotních i sociálních rizik, včetně ohrožování mravní výchovy mládeže.
  • D) Velký nárůst byl zaznamenán i v počtu prostituujících se osob, působících v různých erotických podnicích, masážních salónech a "sex barech". Zaměstnankyně těchto zařízení jsou kromě občanek České republiky i cizinky, nelegálně se zdržující na území České republiky, případně na falešné pozvání. Touto cestou dochází k institucionalizaci "veřejných domů". Počet prostituujících se osob působících v erotických podnicích se odhaduje asi na 6 tisíc.
  • E) Vůbec nejproblémovější je nejnižší sociální vrstva tzv. pouličních a silničních prostituujících se osob a osob pracujících v barech a restauracích nižších cenových skupin. Jedná se o mladistvé (případně mladší l5 let) a mladé ženy většinou nevzdělané, mentálně zaostalé a sociálně nevyspělé, osoby pohřešované, celostátně hledané, na útěku z výchovných ústavů či od rodin, kriminálně závadové a nezákonně se zdržující na území České republiky. Pouliční a silniční prostituci provozují z občanek České republiky nejčastěji Romky, z jiných zemí se převážně jedná o Slovenky, Ukrajinky, Rusky, Bulharky a Rumunky. Zejména silniční prostitutky bývají více než ostatní skupiny prostitutek zdrojem i objektem mnoha rizik. Protože se pohybují v antisociální subkultuře, podílejí se ve zvýšené míře na páchání majetkové a násilné trestné činnosti. Častěji, než ostatní kategorie prostituujících se osob, se stávají oběťmi mravnostní a násilné kriminality, včetně obchodování se ženami. Téměř vždy jsou v područí kuplířů, přitom jejich možnosti vymanit se z něj jsou mimořádně obtížné. Mnoho prostituujících se osob je závislých na drogách - některé se domnívají, že si pomocí drog zvýší výkonnost, u jiných vypěstují závislost na drogách záměrně jejich kuplíři. Nejrizikovější skupinou prostitutek jsou mladistvé dívky, které jsou častěji než ostatní ochotny poskytovat anonymní, rychlý, nejlacinější a nejrizikovější sex. Potenciálně jsou nejohroženější skupinou z hlediska šíření pohlavních nemocí, násilné i mravnostní trestné činnosti ze strany kuplířů i zákazníků i jako oběti obchodování se ženami.

Mužská prostituce:

U této skupiny prostituujících osob lze použít stejné členění jako u prostituujících žen, přičemž na prvním místě by měla být zmíněna stále se zvětšující skupina homosexuálních prostitutů.

Homosexuální prostituci provozují převážně chlapci nebo mladí muži, kteří nejsou homosexuálně orientovaní, z čistě komerčních důvodů. Většina pochází ze sociálně slabého prostředí, z nefunkčních rodin, z náhradní rodinné péče, někteří jsou na útěku z výchovných zařízení nebo byli po dovršení zletilosti propuštěni z ústavní péče či z vazby. Počet prostitutů roste a rapidně klesá jejich věk. Věkový průměr je 17 let, profesní kariéra končí kolem 20. roku věku, velmi výjimečně se prostituují muži starší 30 -ti let.

Homosexuální prostituti jsou v drtivé většině závislí na alkoholu, drogách (pervitinu) a hracích automatech, nezřídka se podílejí nebo sami páchají trestnou činnost na svých klientech (krádeže, loupeže) i na sobě navzájem. Uplatňují se i jako herci v pornografických filmech s homosexuální tematikou. Ze statistiky Národní referenční laboratoře pro AIDS vyplývá, že homosexuální prostituti jsou vůbec nejrizikovější skupinou z hlediska onemocnění a přenosu HIV/AIDS. V posledních letech stále častěji provozují silniční a pouliční prostituci. Homosexuální prostituce je provozována zejména ve veřejných prostorách (nádražích) a v některých gay klubech, koncentruje se zejména do velkých měst, především pak v Praze.

Početně mnohem méně zastoupenou skupinou prostitutů jsou muži, nabízející své služby za úplatu ženám. Tzv. gigolové inzerují své služby prostřednictvím novin a časopisu s erotickou tematikou.

Za zvláštní a ojedinělou formu prostituce je možno považovat transsexuální prostituci.

Dětská prostituce:

Tato činnost je dobře zakrývaná, protože zákazníci i kuplíři vědí, že se dopouštějí trestné činnosti. Dětská prostituce se vyskytuje v místech s nejvyšším výskytem prostituce dospělých. Prostituce dětí je vysoce organizovaná.

Prostituční scéna je úzce spojena s mnoha doprovodnými jevy, které ohrožují vnitřní bezpečnost země a jsou proto většinou společnosti vnímány velmi negativně. Jedná se zejména o závažnou trestnou činnost (drogová kriminalita, obchodování s lidmi, komerční sexuální zneužívání dětí), ale také o zdravotní rizika (pohlavně přenosné nemoci), která tuto činnost doprovázejí. Již od nepaměti se proto státní instituce snaží s tímto jevem různými způsoby vypořádat. V zásadě existují tři přístupy, jak může stát na prostituci reagovat:

  • reglementace - prostituce je podřízena státnímu dozoru, vzniká průhlednější prostředí, které omezuje aktivity struktur organizovaného zločinu v této oblasti
  • abolice - státní instituce se zaměřují na průvodní jevy prostituce, jako je obchod se ženami či kuplířství, problém prostituce jako takové zůstává neřešen
  • represe - prostituce je kriminalizována, problém však není vyřešen, protože se obvykle přesouvá do ilegality

 

 

 

 

Zdroj: http://www.mvcr.cz/ 
Poslední aktualizace Barbora Bělíková, srpen 2017.

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
25
26
27
28
29
30
1
 
 
 
 
 
 
 
2
3
4
5
6
7
8
 
 
 
 
 
 
 
9
10
11
12
13
14
15
 
 
 
 
 
 
 
16
17
18
19
20
21
22
 
 
 
 
 
 
 
23
24
25
26
27
28
29
 
 
 
 
 
 
 
30
31
1
2
3
4
5