Sociální služby

Základní principy

Systém sociálních služeb v ČR se od roku 2007 řídí zákonem o sociálních službách č. 108/2006 Sb.

Jeho hlavním posláním je ochrana práv a oprávněných zájmů lidí, kteří jsou v jejich prosazování oslabeni z důvodu zdravotního postižení, věku či nepříznivé životní situace.

Sociální služby umožňují člověku ohroženém sociálním vyloučením participovat na každodenním životě společnosti, čímž se míní přístup ke vzdělání, zaměstnání a kulturnímu a společenskému životu.

K tomu, aby mohly být naplněny výše uvedené principy, nabízí současný systém následující zásadní nástroje:

  • Každému člověku garantuje bezplatné sociální poradenství.
  • Lidem, kteří jsou závislí na pomoci jiného člověka ve zvládání péče o sebe a v soběstačnosti je poskytována státem sociální dávka „příspěvek na péči“.
  • Lidem, kteří nezvládají svou situaci samostatně nebo s pomocí rodiny a jiných blízkých nabízí velmi pestrou nabídku sociálních služeb, ze které si mohou svobodně vybírat podle svého uvážení, finančních možností či dalších individuálních preferencí.
  • Zákon současně garantuje, že poskytované služby jsou pro uživatele bezpečné, profesionální a přizpůsobené potřebám lidí, a to vždy tak, aby v prvé řadě zachovávaly lidskou důstojnost uživatelů a podporovaly je v aktivním přístupu k životu.
  • Zákon také vytváří prostor pro spoluúčast lidí na procesech rozhodování o rozsahu druzích a dostupnosti sociálních služeb v jejich obci či kraji.

 

Druhy sociálních služeb

Sociální služby pomáhají člověku řešit vzniklou nepříznivou sociální situaci. Protože jsou příčiny této situace různé, existuje celá škála druhů sociálních služeb. Každý ze žadatelů o sociální službu si může vybrat pro sebe tu nejvhodnější, která mu pomůže podpořit vlastní aktivitu vedoucí k řešení nepříznivé situace. Důležitým principem současného systému je možnost kombinace různých druhů služeb a také kombinace služeb s pomocí a podporou ze strany rodiny či jiných lidí.

Zákon vymezuje tři základní oblasti služeb:

  • Sociální poradenství jako nedílnou součást všech sociálních služeb.
  • Služby sociální péče jako služby, jejichž cílem je zabezpečovat základní životní potřeby lidí, kteří nemohou být zajištěny bez péče jiného člověka.
  • Služby sociální prevence, které slouží k předcházení a zabraňování sociálnímu vyloučení lidí ohrožených sociálně negativními jevy.

 Sociální služby jsou členěny také podle místa jejich poskytování:

  • Terénní služby jsou poskytovány v prostředí, kde člověk žije, tj. především v domácnosti, v místě, kde pracuje, vzdělává se nebo tráví volný čas. Jde například o pečovatelskou službu, osobní asistenci či terénní programy pro ohroženou mládež.
  • Ambulantní služby – za nimi člověk dochází do specializovaných zařízení, jako jsou například poradny, denní stacionáře nebo kontaktní centra.
  • Pobytové služby jsou poskytovány v zařízeních, kde člověk v určitém období svého života celodenně, respektive celoročně žije. Jedná se především o domovy pro seniory či pro lidi se zdravotním postižením, ale také o tzv. chráněné bydlení pro lidi se zdravotním postižením či azylové domy.

 

Sociální poradenství

Sociální poradenství má každý jednotlivec zákonem garantováno jako bezplatné.

Cílem sociálního poradenství je bezplatná, důvěrná a nestranná pomoc pomáhající lidem při jejich obtížích.

Sociální poradenství se člení na:

  • základní sociální poradenství
  • odborné sociální poradenství

Základní sociální poradenství musí povinně poskytnout každý poskytovatel sociálních služeb, a to bez ohledu na to, kdo o radu žádá.

Odborné sociální poradenství poskytují specializované poradny. Ty se mohou lišit podle určitého jevu, jako např. projevy domácího násilí, problematika bezdomovectví apod. nebo podle cílové skupiny, lidem se zdravotním postižením, seniorům, rodinám s dětmi apod.

 

Sociální péče

Mezi služby sociální péče patří:

  • osobní asistence
  • pečovatelská služba
  • tísňová péče
  • odlehčovací služby
  • průvodcovské a předčitatelské služby
  • podpora samostatného bydlení
  • centra denních služeb
  • denní a týdenní stacionáře
  • domovy pro osoby se zdravotním postižením
  • domovy pro seniory
  • domovy se zvláštním režimem
  • sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče

 

Sociální prevence

Mezi služby sociální prevence patří:

  • raná péče
  • telefonická krizová pomoc
  • tlumočnické služby
  • azylové domy
  • domy na půl cesty
  • kontaktní centra
  • krizová pomoc
  • intervenční centra
  • nízkoprahová denní centra a nízkoprahová zařízení pro děti a mládež
  • sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, pro seniory a osoby se zdravotním postižením
  • sociálně terapeutické dílny
  • noclehárny
  • terapeutické komunity
  • terénní programy
  • sociální rehabilitace

 

Smlouva o poskytování sociálních služeb

Poskytování sociálních služeb je zákonem o sociálních službách založeno na smluvním principu. Smlouva o poskytování sociálních služeb musí být uzavřena v písemné formě s výjimkou případů, kdy to není možné (např. telefonická krizová pomoc) nebo by písemná forma byla kontraproduktivní pro účelné poskytování služby (např. nízkoprahová zařízení pro děti a mládež). Obecně platí, že poskytovatel je povinen smlouvu se zájemcem o službu uzavřít. Charakter smlouvy je soukromoprávní a řídí se příslušnými ustanoveními občanského zákoníku.

Smlouva musí vždy obsahovat následující náležitosti:

  • označení smluvních stran,
  • druh sociální služby, pro kterou je uzavírána,
  • rozsah činností a úkonů v rámci poskytování sociální služby,
  • místo a čas poskytování sociální služby,
  • výši úhrady za sociální služby a způsob jejího placení,
  • ujednání o dodržování vnitřních pravidel stanovených poskytovatelem pro poskytování sociálních služeb,
  • výpovědní důvody a výpovědní lhůty,
  • dobu platnosti smlouvy.

 

Úhrada nákladů za sociální služeb

Sociální služby se lidem poskytují bez úhrady nebo za částečnou nebo plnou úhradu nákladů. Výše úhrady nákladů musí být stanovena ve smlouvě uzavřené s poskytovatelem služby. Které služby se poskytují bez úhrady a které s úhradou je stanoveno v zákoně o sociálních službách § 72 - § 77.

 

Příspěvek na péči

Příspěvek na péči je základním nástrojem pro fungování současného systému sociálních služeb. Jedná se o státní sociální dávku, která posiluje finanční soběstačnost uživatele sociálních služeb a umožňuje mu tak možnost výběru sociálních služeb, které mu budou v dané situaci nejvíce vyhovovat.

Příspěvek na péči náleží těm lidem, kteří jsou z důvodu nepříznivého zdravotního stavu závislí na pomoci jiného člověka, a to v oblasti běžné denní péče o vlastní osobu a v soběstačnosti. Příspěvek náleží člověku, o kterého je pečováno, nikoliv tomu, kdo péči zajišťuje.

Schopnost zvládnout péči o sebe a být soběstačný je u každého člověka různá, proto zákon rozeznává čtyři stupně závislosti na pomoci někoho jiného:

  • stupeň I – lehká závislost
  • stupeň II – středně těžká závislost
  • stupeň III – těžká závislost
  • stupeň IV – úplná závislost

Další podrobnosti o příspěvku na péči naleznete na našich stránkách v samostatném článku.

 

Podmínky poskytování sociálních služeb

Sociální služby lze poskytovat jen na základě registrace, kterou udělují příslušné státní úřady (viz § 78 odst. 2).

Podmínkou k získání registrace je mimo jiné:

  • Odborná způsobilost daná zákonem a bezúhonnost všech osob, které budou přímo poskytovat sociální služby
  • Zajištění hygienických podmínek
  • Zajištění materiálních a technických podmínek odpovídajících druhu poskytovaných sociálních služeb

Krajský úřad vede registr poskytovatelů sociálních služeb v daném kraji. MPSV pak zpravuje elektronickou podobu tohoto registru. Registr je dostupný na této adrese: http://iregistr.mpsv.cz/

 

Související právní předpisy

 

 

 
Zdroj: www.mpsv.cz
Poslední aktualizace Simona Fialová, srpen 2019

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
26
27
28
29
30
31
1
 
 
 
 
 
 
 
2
3
4
5
6
7
8
 
 
 
 
 
 
 
9
10
11
12
13
14
15
 
 
 
 
 
 
 
16
17
18
19
20
21
22
 
 
 
 
 
 
 
23
24
25
26
27
28
29
 
 
 
 
 
 
 
30
1
2
3
4
5
6