University of Salford

Podzimní semestr školního roku 2005/2006 jsem strávila ve Velké Británii na salfordské univerzitě. Salford je v podstatě předměstím Manchesteru, města v minulosti proslulého svým průmyslem. Ze Salfordu do Manchesteru je možné se dopravit asi dvacetiminutovou chůzí.

Zdá se, že tento program se stává stále více populárním a velmi oblíbeným. Mnoho ze studentů, s kterými jsem měla možnost po návratu z Anglie přijít do styku, hovořilo o zkušenosti z Erasmus pobytu v některé evropské zemi. Získat místo v tomto programu není nijak zvlášť obtížné. Stačí jen mít odvahu a přihlásit se. Taková je má zkušenost z brněnské Masarykovy univerzity. Nabídek vycestovat do zahraničí pod záštitou programu Sokrates-Erasmus bylo a stále je opravdu hodně. Skoro to vypadá tak, že se dostane na každého, kdo má zájem. Je totiž také fakt, že jsou i lidé, které možnost žít a studovat v zahraničí tolik neláká.

Úspěšná volba

Přihláška na stáž musí obsahovat motivační dopis a životopis. Tyto dva dokumenty se doručují koordinátorovi zahraničních pobytů na příslušné katedře. Zanedlouho přijde vyjádření o souhlasu či nesouhlasu s absolvováním pobytu v zahraničí. Zkoušela jsem štěstí na dvou katedrách a na obou to vyšlo. Nejsem si jista, jakou roli sehrál u rozhodování profesorů můj motivační dopis, nicméně snažila jsem se prostřednictvím tohoto dopisu odůvodnit svůj zájem o stáž.

Přihlášení na stáž a výběrové řízení na naší fakultě probíhalo v březnu roku 2005. Rozhodnutí přišlo poměrně rychle a poté bylo potřeba najít na internetové adrese příslušné zahraniční univerzity přihlášku ke studiu a také tzv. "Learning Agreement" a oba tyto dokumenty poslat na adresu univerzity. "Learning Agreement" znamená souhlas oborového koordinátora na domovské univerzitě s vybranými kurzy na zahraniční univerzitě. Výběr provede každý student sám podle informací o předmětech dostupných na webových stránkách univerzity. Není potřeba se vůbec obávat, zda ten či onen předmět je ten pravý či zda není příliš těžký apod. Po příjezdu na univerzitu je možné navštívit zapsané i jiné předměty a v případě zájmu či potřeby zapsané kurzy změnit či zrušit.

Obavy se nenaplnily

Odlet do Anglie ve mně vzbuzoval smíšené pocity. Tuto zemi jsem již jednou navštívila při výměnném pobytu v rodině na gymnáziu. Lehké povědomí o tamějším prostředí a lidech jsem tedy měla, ale samozřejmě semestrální studijní pobyt je přece jen trochu jiná záležitost.

Přijetí zahraniční univerzitou bylo velmi příjemné a přátelské. Jako bych přijela na nějaký tábor, kde nás všechny někdo vede a organizuje. Hned na letišti čekali lidé z univerzity, kteří celou skupinku studentů, kteří se dostavili v tentýž den, dopravili do Salfordu, kde nás zaregistrovali, předali nám informační materiály a poté nás převezli k našemu ubytování. Vše probíhalo jak po másle.

Jakmile jsem se trochu vzpamatovala z nových dojmů, vyrazila jsem se rozhlédnout po okolí. Nedaleko našich kolejí bylo několik menších obchůdků, které patřily indickým nebo pákistánským provozovatelům. Menšina obyvatel z těchto zemí je v Británii, jak je zřejmě známo, velmi početná. V jednom z těchto obchodů jsem si koupila telefonní kartu za dvě libry s jedním stem a čtyřmi minutami volání do České republiky, pak jsem navštívila nejbližší telefonní kabinu, abych sdělila své první dojmy rodině. Zdálo se, že vše bude velmi snadné. A také bylo.

Týden na zorientování se v systému univerzity

Účast na tzv. "Orientation week", probíhajícím těsně před oficiálním zahájením školní registrace a začátkem výuky, mi určitě pomohla lépe se zorientovat v novém prostředí. Náplní tohoto týdne byla série přednášek o univerzitě, místě pobytu, o bezpečnosti, také různé prezentace v prostorách univerzity s propagačními materiály a navíc organizace několika výletů do okolí. Mimo tyto aktivity byli na univerzitní půdě přítomni také zástupci jedné banky, u které bylo možno přímo na místě po předložení pasu a potvrzení o přijetí ke studiu na univerzitu sjednat účet.

Obavy některých studentů, kteří nemohou přijet již na první orientační týden, že něco promeškají, jsou zbytečné, neboť týden následující probíhá pouze registrace a samotná výuka až v dalším týdnu po všech registračních ceremoniích. Času na "zorientování se" je tedy celkem dost.

Na univerzitě se pořád něco děje

Prostředí školy na mě působilo velmi pozitivně a přátelsky. Dokonce jako bych z prostředí a lidí cítila nějaké větší nadšení a radost než u nás. Možná jsem měla tento dojem také proto, že na univerzitě probíhala kolem různých aktivit jakási show. Mám na mysli např. veletrh v prostorách tělocvičny s prezentací společností, které mohou být studentům prospěšné či pro ně nějak zajímavé, spousta drobných dárkových předmětů, organizace brigád a prací pro studenty v samostatném školním centru či časté společenské akce v jednom ze dvou univerzitních klubů.

Za zmínku stojí také zajímavá nabídka pro studenty ve sportovním centru; po předložení dokladu o ubytování na univerzitě lze za pět liber pořídit identifikační kartu, s kterou lze po celou dobu studia využívat bazén se saunou a výřivkou a posilovnu kdykoliv a jakkoliv dlouho. Na školní půdě je možné také využívat univerzitního lékaře. Spolu s přáteli jsme se u něj zaregistrovali a ihned jsme obdrželi dvě injekce. Už nevím, proti jaké nemoci to bylo, ale tuším, že jim tam v předešlém semestru řádil meningokok, tak nás raději "pojistili".

Ubytování v domcích

Ubytována jsem byla v uzavřeném hlídaném komplexu domků na způsob kolejí s tím rozdílem v porovnání s kolejemi u nás, že pokoj měl každý sám pro sebe. Každý vchod vedl k jedenácti pokojíkům na dvou patrech, součástí byla také společná kuchyně a dvě sprchy se dvěma záchody. V areálu byla možnost navštívit klub s barem, ve kterém se pravidelně konaly různé party. V tomto studentském areálu se cítíte bezpečně, avšak vycházet za jeho brány po desáté hodině nám nebylo doporučováno. Salford je údajně poměrně nebezpečné místo z hlediska kriminality. Já jsem se s žádnými problémy tohoto druhu osobně nesetkala, nicméně určitě se vyplatí být ostražitý.

Menza pro bohaté

Za třicet liber na týden škola nabízela stravování v menze. Většině studentů, i místních, se tato možnost zdála buď drahá nebo jinak nevýhodná, takže jsme téměř všichni využívali vlastní kuchyně. Při nakupování v Tescu lze pořídit stravu opravdu velmi levně.

Dá se cestovat i levně, jen musíte vědět, jak na to

Při zářijové cestě na studijní pobyt do Salfordu jsem zvolila poměrně nevýhodné letecké spojení. V té době jsem neměla tušení o nízkonákladových společnostech, které mnohdy přepravují zákazníky téměř zadarmo. Tuto možnost jsem objevila později na doporučení mého známého a při dalších cestách do naší země jsem využívala společnost Ryanair. Na podzim nabízela tato společnost letenky například za padesát haléřů, tzn. že zájemce o let zaplatí pouze letištní taxy a poplatky a zpáteční letenka Brno-Londýn jej přijde asi na dvanáct set korun.

Cestování v rámci Británie se velmi vyplatí s autobusovou společností Megabus. Pokud si rezervujete jízdenku pár týdnů předem, můžete cestovat například z Londýna do Manchesteru za jednu libru.

Lze zapůjčit i kolejní PC

Stipendium 390 eur měsíčně by mohlo stačit, pokud by člověk jen chodil do školy a utrácel jen za jídlo a bydlení. Pokud máte zájem i trochu cestovat a bavit se, je potřeba sáhnout do vlastních zdrojů nebo si přivydělat. Najít si práci například na dva dny není problém. Ubytování bylo poměrně drahé: 688 liber za tři měsíce. Výhodou zde však bylo například samostatné internetové připojení z každého pokoje. Počítač je potřeba přivézt vlastní a v případě zájmu lze půjčit na měsíc asi za třicet liber.

Materiální vybavení univerzity bylo srovnatelné s vybavením u nás. Lehce nespokojení jsme však byli zejména s počítači. Zatímco na naší brněnské fakultě jsem zvyklá na velmi rychlé kvalitní počítačové spojení, v Salfordu byla úroveň o poznání horší. Bohužel jejich počítače nejsou úplně nejnovější, tak jako u nás v Brně. Při porovnávání knihovny samozřejmě vítězí ta salfordská, neboť například množství titulů ze sociologie a psychologie, které jsou pro mě potřebné a zajímavé, bylo na salfordské univerzitě opravdu více. A to musím podotknout, že tamější knihovna není zrovna ta, která by obsahovala celou škálu publikovaných textů těchto oborů; jeden místní starší student o knihovně řekl "it is a rubbish", že to není nic oproti knihovnám v jiných, řekněme ještě prestižnějších univerzitách.

Stud jsem skoro neznala

Co se týká přednášek a jejich úrovně a způsobu vedení, musím přiznat, že vše bylo dosti obdobné tomu, na co jsem zvyklá u nás. Jen tou angličtinou bylo vše jaksi víc vzrušující. Když jsem sama sebe slyšela, jak se snažím vstupovat do diskusí ve skupince studentů, z nichž všichni byli Britové, přinášelo mi to takový příjemně radostný pocit. Zajímavé je, že jsem se vůbec neostýchala a byla jsem dost sebevědomá, což se mi u nás pokaždé nestává. Asi ten pocit, že jsem tam jen krátce a nikdo z profesorů ani studentů mě nezná, mi dovoloval zahnat stud a pochybnosti.

V areálu, kde jsem bydlela, jsem se setkala dohromady asi s deseti Čechy. Celkové složení studentů bylo hodně internacionální; na salfordské univerzitě studuje také velké množství studentů z Afriky a Asie. Erasmus studenti byli z celé Evropy; kromě České republiky bylo velmi často zastoupeno Španělsko, také Řecko, Polsko, Švédsko, Německo, Rakousko a další.

S mladšími studenty byla sranda

Místní studenti, se kterými jsem se setkala, byli často velmi mladí, neboť areál, ve kterém jsem já a výměnní studenti bydleli, byl také obydlen britskými studenty většinou z nižších ročníků. Ovšem bylo příjemně zajímavé trávit večer s bandou náctiletých Angličanů posilňujících se alkoholem z kvašených jablek. Jelikož jsem byla o pár let starší, měli ke mně, alespoň zpočátku, respekt.

Setkala jsem se ale i se staršími, nejen náctiletými. Například velmi dobře jsem vycházela s profesory, kteří byli na první pohled velmi přístupní a hodní. Klasické angloamerické oslovování jménem a tykání vytváří i mezi studenty a profesory velmi přátelskou atmosféru. Angličané se však někdy možná trochu přetvařují. Z jejich úsměvů a zájmu o náš život si na chvíli vytvoříme dojem jejich náklonnosti k nám, posléze ovšem možná zjistíme, že je v podstatě náš život zas tak příliš nezajímá.

Stáž je životní zkušenost, jakou jen tak neseženete

Přínosem studia v zahraničí je jistě celková zkušenost z pobytu. Co se týká Británie, nejenže člověk dostane pod kůži angličtinu, také se setká s novou kulturou, resp. s mnoha novými kulturami, neboť Británie je země multikulturní. Pokud si zvolí vhodné kurzy, jež jsou kompatibilní se studiem na domácí univerzitě, získá i cenné poznatky ze svého oboru. Jak se říká, každá zkušenost je k něčemu dobrá a já si myslím, že zkušenosti z pobytů v zahraničí naučí člověka mít větší nadhled a schopnost lepšího usuzování na svět kolem sebe.