V americkém campusu vám brigádu zajistí škola

Po Asii a Evropě se v dalším díle seriálu o studiu v zahraničí přesuneme do Ameriky. Vysokoškolačka z Univerzity Palackého v Olomouci tu již druhý semestr studuje na Mount Mercy College v Cedar Rapids ve státě Iowa. Tentokrát se na financování stáže nepodílí obvyklý program EU Sokrates-Erasmus, ale stipendijní program Charlese Merrilla.

Výběr univerzity a přijímací řízení nic snadného

Dopředu jsem si určila, že chci rozhodně pobývat v končinách, kde se domluvím anglicky. Druhým krokem bylo stanovení finančního obnosu, který jsem hodlala do svého pobytu v cizině investovat. Mou snahou bylo získat co nejvíce muziky za co nejméně peněz, což se mi snad povedlo prostřednictvím Merrillova programu nabízejícího dva semestry studia v USA.

Program je pojmenován po p. Charlesi Merrillovi, který každoročně sponzoruje celoroční pobyt 14 studentům UPOL. Výběrové řízení se odehrávalo ve dvou kolech. V prvním kole bylo nutné sepsat strukturovaný životopis a Statement of Purpose v angličtině, předložit dostatečně reprezentativní školní výsledky, dva doporučující dopisy z příslušné katedry a samozřejmě zvolit ze seznamu dostupných tři vysoké školy, které máme zájem navštěvovat. Druhé kolo probíhalo formou ústního pohovoru, u kterého se opět probírala hlavně motivace ke studiu v USA. Sečteno, podtrženo, ze zhruba 200 uchazečů zůstalo ve finále oněch 14, mezi nimiž jsem byla i já s finální volbou školy Mount Mercy College v Cedar Rapids (Iowa).

Koleje podobné těm našim

Z korespondence, která probíhala mezi Mount Mercy College a mou osobou (mimo jiné mi doručili formulář I-20 nutný k žádosti o studentské vízum), jsem se dozvěděla, že školní rok začíná již 31.8. a předchází mu tzv. Orientation. Jak už název napovídá, jedná se o seznámení s okolím školy a systémem studia. 26. srpna 2005 jsem tedy v Praze nastoupila do letadla a přes osobní prohlídky ve Frankfurtu a Chicagu (ne, nemyslím si, že jsem vypadala natolik podezřele) dorazila až do Cedar Rapids.

Bydlím v Regina Hall šestipatrové kolejní budově podobné těm, jež máme v ČR. Pokoje zařízené nejnutnějším nábytkem po dvou, telefon (místní hovory jsou zdarma) a přípojka k internetu jsou samozřejmostí, sprchy a sociální zařízení na patře. Vše udržované a v dobrém stavu. Další možnosti ubytování jsou McAulley Hall (podobné, ale bydlení v buňkách s vlastním sociálním zařízením), Andreas House (luxusnější ubytování) a Lower Campus (samostatné domky po osmi lidech).

Automatická brigáda v jídelně

Ubytování na oba semestry společně se stravováním (2 jídla denně), které mám také placené p. Merrillem, mi bylo vyčísleno na 5 680 USD. Když si k tomu přičtu 18 030 USD školného a 810 USD na knihy, které ovšem platí škola, vychází mi nezanedbatelná částka 24 520 USD, kterou bych svépomocí rozhodně nedala dohromady. Mé náklady čítaly jen poplatky za vízum (cca 5000 Kč), pojištění (cca 10 000) a letenku (cca 20 000 Kč a to jsem na ni ještě dostala přípěvek 500 USD).

Jediná věc, na kterou tedy potřebuji vydělávat jsou mé osobní výdaje. Studentské vízum povoluje pracovat maximálně 20 hodin týdně na kampusu práce je tady automaticky pro všechny zájemce zajištěna v jídelně, ale existují i další možnosti. Pokud jste alespoň trochu sportovně zdatní, můžete si přivydělávat jako cvičitelé, případně pracovat přímo pro určité oddělení fakulty, k čemuž jsem se dostala já.

Volný čas se dá dobře využít

Na kampusu se kromě ubytovacích prostor nachází další čtyři budovy určené k výuce a knihovna, v jejímž suterénu se nachází počítačové centrum. Počítače jsou k dispozici i ve společných prostorách kolejí. K dalším zařízením sloužícím ke zpříjemnění života zde patří sportovní sál, tělocvična, posilovny, společenské místnosti, bar (nealko, fast food a jiné americké laskominy :-) ) a bookstore obchůdek s učebnicemi a nejnutnějšími potřebami pro každodenní život. Mimo tyto budovy určené primárně studentům máme na kampusu i kapli (Mount Mercy je katolická škola) a konvent obývaný jeptiškami.

Welcome and became fat

Již jsem zmínila cenu za stravování a ubytování, takže se podíváme pod pokličku zdejší menzy. Stravování probíhá formou švédských stolů sněz, co můžeš, ale nevynášej nic pryč. Bohužel většina jídel je "fast foodového" typu, což mě osobně nevyhovuje. Spásou mi obyčejně bývá salátový bar.

"Americký úsměv" není jen pojmem

Před odjezdem do USA jsem byla varována před tím, že mentalita lidí zde je odlišná od mentality lidí v ČR. Čekala jsem mnohé, ale i přesto jsem se nevyhnula mírnému kulturnímu šoku. Cokoliv, co se zde odehrává, je naplánované od A až do Z, na spontánnost se moc nehraje. Všichni působí nesmírně přátelsky a otevřeně, ale je velmi dobře patrné, že u většiny jde jen o dobře nacvičené herecké představení. Tzv. americký úsměv není jen pojmem, setkávám se s ním všude. Kdo není "happy" nebo O.K. vždy a všude, je považován za divného. Vyučování je ovlivněno soutěživostí a někdy až přehnanou cílevědomostí nejdůležitější hodnotou je úspěch.

Spousta volného času a domácí úkoly jako na střední škole v Čechách

Nikdy jsem si nemyslela, že školní rok v USA prožiji jako příjemné prázdniny se spoustou volného času, ale je to možná větší náraz, než na jaký jsem byla připravená. Začínám svůj druhý měsíc zde a ještě jsem se nezastavila zapsala jsem se do pěti kurzů a počet hodin týdně, které trávím ve škole je výrazně nižší než počet hodin na vysoké škole u nás.

Na rozdíl od ČR zde však neexistuje možnost nechodit na výuku a nepracovat v průběhu semestru. V každém ze svých předmětů jsem zahrnována koňskými dávkami domácích úkolů, požadavky na přečtení toho či onoho a následného sepsání eseje a samozřejmě každotýdenními testy. Prostě ráj pro dříče.

Na výlet leda autem po dálnici

K cestování a poznávání vzdálenějšího okolí jsem se zatím příliš nedostala, jelikož bez auta je to problematické. Cedar Rapids se spíše než městem dá nazvat předměstími spojenými dálnicí. Vše je pro nás velmi vzdálené (pokud uvažujeme pěší chůzi). Jediné průniky do civilizace jsme s kolegyní z ČR, která je zde rovněž v rámci Merrillova programu, podnikly za asistence staršího manželského páru Edmundsových, kteří se každoročně ujímají českých studentů.

Zážitky a zkušenosti, které vám nikdo nevezme

Když pominu nesnáze spojené s tím, že jsem první dny téměř nerozuměla, a s tím, že jsem poprvé v životě natáhla svou pupeční šňůru na více než 8000 km, jedná se o velmi zajímavý zážitek. V této chvíli ještě netuším, jaký bude jeho dopad na mou budoucnost, jedno je však jisté anglicky se naučím lépe než v jakémkoliv jazykovém kurzu v ČR.