V lesní školce se pod střechu skoro nechodí

Obrovská zahrada se starým sadem patří dětskému klubu Šárynka, jehož podobu inspirovaly lesní mateřské školy. Děti v Německu, Dánsku či Švédsku do nich chodí už několik desítek let.Něco po desáté dopoledne včera teploměr ukazoval kolem pěti pod nulou. Den ve zdejším dětském klubu však zima zase tak moc neovlivnila. Tak jako se děti v běžných mateřských školách scházejí ráno na koberci v herně, tady se chlapci a dívky navlečení do bund, oteplovaček, čepic a rukavic sešli venku kolem ohníčku, který zapálila jedna ze dvou učitelek.

Nejdřív se všichni společně uvítali a zazpívali několik písniček. Pak šli nakrmit ptáčky. „Pamatujete, mák z těchhle makovic, co jim dáváme, jsme si loni sami dávali na nudle,“ připomněla jedna z učitelek. A hned se šlo na ledopád. Zledovatělý kousek svahu posloužil jako malá soutěžní dráha. Závodilo se o to, kdo dojede nejdál, ale pochvalu dostal i každý, kdo se dokázal během jízdy třeba přetočit ze zad na břicho. „Jely jsme s Vikinkou na sobě jako housky,“ nadšeně líčila další disciplínu tříletá Sára, nejmladší ze čtrnácti dětí, které sem chodí. Nikdo neřeší, že by se snad děti neměly válet po zemi nebo že se někdo ušpiní. „Naše garantka je na roční stáži v jedné německé mateřské lesní školce. Zrovna nám líčila, jak si tamní děti zvolily i v minus sedmnácti stupních pobyt venku, přestože měly možnost jít do vytápěného zázemí,“ popisuje Kateřina Hodková ze společnosti Ekodomov, která šáreckou školku zaštiťuje. Podle ní je základem dobré oblečení a pohyb. Když byla letos skutečně tuhá zima, naplánovali v Šárce dětem mimo jiné návštěvu roztockého muzea. „Ale děti pobyt venku zvládají lépe, než bychom řekli,“ tvrdí Hodková. V německých lesních školkách děti po obědě také spí, ale ve spacácích venku.

 Včera po klouzání následoval přesun do vytápěné jurty. Jinou budovu zde nenajdete, i na záchod se chodí ven, na moderní kompostovací WC zabudované ve svahu.Po svačině se děti pustily do výroby masek na masopust.

Hodně tu sázejí na nenásilné učení. Při svačině si třeba děti zopakovaly, které vitaminy a minerály jsou v rajčatech, jak funguje srdce, k čemu je dobrý hemoglobin či proč je důležité mít dostatek tekutin. Školky podobného typu do jisté míry vycházejí z waldorfské a Montessori pedagogiky. Ale místo toho, aby se děti třeba o zvířatech učily ve třídě podle obrázků, mohou si je v areálu rovnou samy pohladit.

Na provozu školky a na tom, co děti zrovna probírají, se mnohem více projeví roční období. Také se hodně používají přírodní materiály k různým výtvarným činnostem. Hračky, jaké znáte z jiných školek, tu nemají, ale nevypadá to, že by to dětem nějak vadilo.

 „Zatím fungujeme jen dopoledne, po obědě chodí děti domů, ale zvažujeme i odpolední provoz, rodiče by zájem měli,“ potvrzuje Linda Kubale. Podobných školek už v Česku existuje několik, kolem indiánského týpí se scházejí třeba děti v Pejškově na Tišnovsku, další kluby jsou v Liberci a v Podolí u Bouzova.