Výzkumná stáž v USA

O programu WISE jsem se dozvěděla úplně náhodou. V té době jsem byla na počátku třetího ročníku medicíny a byla jsem rozhodnutá po jeho ukončení určitě někam odjet a získat studijní či vědecké zkušenosti ze zahraničního prostředí.

Všimla jsem si nenápadného letáčku inzerujícího možnost stáže v USA, podmínkou pozvání na konkurs bylo zaslání strukturovaného životopisu a motivačního dopisu do určitého termínu. Naštěstí a v můj prospěch ještě nebylo po uzávěrce...

Program pro východoevropany

W.I.S.E ( Worldwide Institute Supporting Exchange of culture and science) je americký program, založený v roce 1991 Dr. Carlem Hansonem pro mediky a lékaře z východní Evropy, jimž dává možnost účastnit se klinického či výzkumného projektu v USA.

Každý rok probíhá v několika zemích východní Evropy konkurs na účast v programu. Výběrového řízení se účastní Dr. Hanson osobně, jeho partner Eric Ranvig a několik lékařů či studentů, kteří již stáž absolvovali.

Program nabízí možnost konkrétní klinické či výzkumné čtyřměsíční práce v Bostonu nebo Worcesteru v Massachusetts, kterou si však zájemci musí zařídit sami. Další alternativou je psychiatrická stáž, v níž dotyčný působí jako osobní asistent Dr. Hansona, který má několik soukromých psychiatrických ambulancí a spoustu dalších tématických aktivit.

Rozhodoval zájem a angličtina

V den pohovoru se dostavili zájemci ze všech lékařských fakult z ČR. Postupně jsme procházeli pohovory s jednotlivými členy "komise". Myslím, že hlavním kritériem byl zájem o konkrétní výzkumnou oblast a dostatečná angličtina (ale žádný jazykový certifikát nikdo nepožadoval). Vybráni jsme byli čtyři. Dva studenti z Brna a dva z Prahy.

Finanční náročnost

Už dopředu jsem věděla, že finanční stránka věci bude o něco náročnější. WISE nám garantoval ubytování a stipendium 50 USD na měsíc, což není moc. Napsali nám doporučující dopisy, na základě kterých bylo možné zažádat o určitou částku z Fondu mobilit či některé z nadací na podporu studentů (vím, že někteří studenti mají dobrou zkušenost s Hlávkovou nadací).

Další možnost byla oslovit přímo ústav, na kterém jsme měli působit. Nemohli nám sice dávat peníze přímo, ale bylo možné, aby nám proplatili životní náklady (dopravu vč. letenky, jídlo...)

Vytipovat toho správného profesora

Následující krok pro mě znamenal hledaní profesora, u kterého bych mohla po následující čtyři měsíce působit. Díky zájmu o genetiku byla selekce celkem jasná - na základě publikací a výzkumných projektů jsem si vytipovala Jeffreyho Nickersona na University of Massachusetts Medical School. Měla jsem ohromné štěstí, protože na můj mail hned reagoval, souhlasil s mým působením v jeho laboratoři a ještě před odletem mě zásobil řadou článků a informací o své práci...

Vízum

Co se týče formalit před odletem, kamenem úrazu může být vyřízení víz. Jelikož v tomto případě jsou nutná B-1 (Business Visa) a participanti jsou vedeni jako "medical observer", což znamená, že oficiálně nesmějí pracovat. Určitě je nutný doporučující a zvací dopis od programu (kterými nás WISE hojně zahrnul), já jsem měla ještě dopis od svého budoucího profesora. Naštěstí mi problémy nedělali a vízum jsem dostala až do konce platnosti pasu.

Upřímně řečeno jsem se časového posunu bála víc, než jaká byla realita. Nevím, jestli to bylo mou zvědavostí, ale cesta utekla rychle a žádné větší problémy s aklimatizací jsem neměla.

Ubytování

Ubytování jsem měla zajištěné ve Worcestru, v domě, který patřil programu.
Na patře jsme bydleli čtyři. V jednom pokoji lékař z Maďarska, v dalším americký student mezinárodních vztahů (ten si pokoj pouze pronajímal), já jsem sdílela místnost s lékařkou z Polska. K dispozici jsme všichni společně měli kuchyni, obývák s TV a videem, pracovnu s PC i internetem a sociální zařízení. Dům měl celkem tři patra a každé si žilo svým vlastním životem.

První den ve škole

Můj první den ve škole byl velkým překvapením. Především proto, jak přátelsky mě Jeffrey a jeho tým přijali. Naše pracovní skupinka byla malá, američtí kolegové Jeffrey, Karen, Jean a ještě Krishna z Indie.

Celý ústav Buněčné biologie (jehož byl Nickerson Lab součástí) byl velmi vstřícný a otevřený. Od začátku mě přijali, zasvětili mě do problematiky a dali mi na starost můj vlastní výzkumný projekt. První týden jsem procházela jen cykly školení (mimo jiné zahrnovala také práci na konfokálním mikroskopu, ke kterému bych se u nás určitě nedostala).

Měla jsem možnost navštěvovat vybrané semináře a přednášky mediků, účastnit se každý týden konference na určité odborné téma na ústavu a plně využívat všechny možnosti, které nemocnice i universita poskytovaly - od knihovny, přes počítače, centrální telefony, laboratoře...

Úžasné vybavení

Celkově musím říct, že z vybavení, které bylo k dispozici jsem byla unesená. V laboratoři vůbec nic nebylo problém, cokoliv kdo potřeboval, hned se objednalo. Ve veliké knihovně se spoustou odborné literatury, publikací, vědeckých časopisů, počítačů a přípojek na internet jsem byla také častým hostem.

Výuka probíhala úplně jinak než u nás. Studenti dostávali studijní materiály již před výukou, vždy na celý blok dopředu. Na přednášku chodili připraveni a ta vlastně fungovala formou diskuse. Všichni měli své notebooky s připojením na internet a každou otázku vyučujícího, na kterou neznali odpověď si ihned vyhledávali. Hodně mě překvapila velká vzájemná úcta, respekt a tolerance. Studenti se stále ptají a je vidět, že mají motivaci i upřímný zájem o stadium. Možná v některých směrech neměli tak detailní znalosti v porovnání s našimi mediky, zato dokázali hbitě pracovat s informacemi a prakticky je využít.

Na obědy jsme chodili do místní jídelny, kde byla k dispozici teplá jídla i saláty, výběr bych řekla celkem slušný.

Výlety po okolí

Vzhledem k tomu, že Worcester je vlakem jen kousek od Bostonu, často jsme si tam s mou spolubydlící dělaly výlety. Musím říct, že to je město, které je velmi lehké si zamilovat. Univerzitní město (v čele s Harvardem) plné mladých lidí z celého světa, pulzující fantazií a svěží různorodostí.

Inspirativní různorodé prostředí

Obecně byla pestrost dost velkým synonymem mojí stáže. I prostředí, ve kterém jsem pracovala, bylo svou různorodostí velmi inspirativní. Měla jsem možnost poznat spoustu lidí z celého světa, odlišných kultur, vyznání, stylů... A jedna z věcí, která mě nadchla, byla ta ohromná tolerance každého vůči každému.

Americké svátky

Ve Státech jsem strávila i Halloween, Thanksgiving a Vánoce. Oba americké svátky jsem měla možnost být v amerických rodinách, poznat jejich pozadí a historii. Štědrý večer jsme si udělali mezinárodní - sešli jsme se tři Češi, Polka, Slovinec, Brazilec a Číňanka. Přiznávám, že to byl jeden z mých nejkrásnějších Štědrých večerů.

Ještě před svátky jsme si udělali výlet do předvánočního New Yorku. Atmosféra byla kouzelná, ulice plné výzdob, na každém rohu živé koledy, město tepající životem... Po Štědrém dni jsme jeli lyžovat do Vermontu.

Další z našich výletů byl na severní výběžek východního pobřeží - Cape Cod, oblíbené letní místo, v zimních měsících však úplně pusté, ale krásné.

Party s muzikanty

Všichni moji spolubydlící byli muzikanti, takže se v našem domě často konaly "party" s živým jazzovým koncertem a ohromnou spoustou jídla. Jindy jsme si s holkami udělali jen "movie evening" opět typicky se spoustou dobrot.

Ani jedna negativní zkušenost

Poznala jsem plno zajímavých lidí a v naší laboratoři jsem se skutečně cítila dobře. Všichni byli velmi otevření, přátelští, ochotní, vstřícní... Musím říct, že jsem neměla lidsky jedinou negativní zkušenost.

Sama jsem měla tak trochu tendenci mít předsudky vůči "americké kultuře", ale ukázaly se jako bezpředmětné. Ano, prodělala jsem kulturní šok, asi jako každý... Opravdu je to jiná mentalita. Jiná však neznamená horší, jednodušší či povrchnější. Pro mě to byla neskutečně cenná zkušenost nejen z hlediska odborného a jazykového, ale především lidského. Vím, že z ní budu těžit ještě dlouho, dala mi plno nových možností, kontaktů, rozšířila obzory a především otevřela další dveře... a Boston je město, kam bych se klidně vrátila a asi bych si i dokázala představit tam žít...