Zážitky z programu Work and Travel

Rozhodujete se, zdali vyjedete na letní prázdniny do USA? Chtěli byste využít nabídky programu Work and Travel? Pak vám mohou být nápomocné zkušenosti lidí, kteří tento program již absolvovali. V tomto článku vám přinášíme zážitky několika z nich.

Můj americký sen

Martin Jurkovič

Procházet se centrem velkoměsta ve stínu mrakodrapů, navštívit překrásné národní parky, řítit se v autě po legendární Route 66 a udělat společnou fotku s Mickey Mousem... Tak tohle jsou jen několik z mnoha lákadel, které vábí mnoho lidí k návštěvě země „neomezených možností“. Zlákaly i mě. A tak jsem si v létě splnil sen a strávil tři měsíce v USA.

I když byla vízová povinnost do USA od 17. listopadu pro turistická víza zrušena, pro účastníky programu Work and Travel dál platí povinnost žádat o speciální víza J1. Po získání víz a koupi letenky mě a mým dvěma přátelům, se kterými jsem se do tohoto dobrodružství vrhl, zbývalo jen sbalit kufry a čekat na den, kdy se na palubě letadla odlepíme od dráhy ruzyňského letiště.

 

Jako hoši od bobří řeky

Místem našeho pobytu byla slunná Kalifornie, konkrétně městečko Tahoe City ležící na břehu jezera Tahoe, jednoho z nejkrásnějších, nejhlubších a nejstudenějších jezer na světě, které každoročně přiláká statisíce turistů. Naší prací, kterou jsme si zajistili už před odletem do USA, byla práce ve společnosti, která návštěvníkům zapůjčovala rafty k projížďce po místní řece Truckee, vytékající z jezera. Takže jsme celé léto připravovali rafty, naloďovali zakázníky či jim zase na konci plavby pomáhali z lodě ven a odnášeli rafty do náklaďáku, které je odváželi na začátek plavby, aby mohli sloužit dalším zákazníků.

Práce to byla poměrně fyzicky náročná, na druhou stranu jsme nebyli zavřeni v žádné tovární hale či zakouřené restauraci, ale celý den jsme strávili na sluníčku a ve volných chvílích jsme se mohli koupat v řece.

Ubytování nám zajistil náš zaměstnavatel, nebylo sice zrovna nejluxusnější – bydleli jsme v karavanech, ale po čase jsme si celkem na náš nový domov zvykli a těžší podmínky nás utužili. Ovšem občas nám také ztuhl úsměv na tváři – to například, když jsme večer při cestě do koupelny potkali medvěda. Okolní lesy jich byly plné a medvědi nás chodili navštěvovat  téměř každou noc. Naštěstí se nejednalo o žádné lidské zabijáky, jen o medvědy bažící po našich odpadcích.

 

V mnohonárodnostním kotli

Spolu s námi bydlela spousta Rusů, Bulharů, dalších Čechů, Slováků, ale i několik Turků, Kypřanů, Slovinců. Vzhledem k tomuto mnohonárodnostnímu složení naší osádky byly večery pestré a zábavné a člověk se nikdy nenudil.

Jedním z hlavním důvodů, proč strávit léto v USA, je rozhodně příležitost vylepšit si angličtinu. V prostředí, kde kolem vás všichni mluví anglicky, se brzy rozpovídáte. Úroveň mé angličtiny nebyla před odjezdem zrovna ohromující a abych pravdu řekl, tak občas mi činilo potíže rozumět rodilým Američanům. Ale naopak s ostatními Evropany jsem se anglicky domluvil bez problémů.

Důležitým faktorem je také okolí, ve kterém se pohybujete. V mém okolí bylo hodně Čechů a Slováků, se kterými jsem trávil spoustu času jak v práci, tak ve chvílích volna. A to není zrovna ideální prostředí pro studium angličtiny. Na druhou stranu je lepší pokud máte ve svém okolí nějakého krajana, na kterého se můžete obrátit v případě možných obtíží.

 

On the road

Po třech měsících v zaměstnání konečně přišel den, kdy naše pracovní povinnosti skončily a začaly dva týdny cestování, na které jsme se tolik těšili. Půjčili jsme si auto a vyrazili za dobrodružstvím: San Francisco, poté podél pobřeží do Los Angeles, Hollywood, pak Las Vegas, Yosemitský národní park a Grand Canyon.

Uháněli jsme si to po nekonečných amerických dálnicích či po klikatých cestách podél oceánu, ničím neomezování a užívali jsme si svůj „americký sen“. Musím říct, že tohle byli ty nejúžasnější dva týdny, které jsem kdy zažil, navštívil jsem místa, o kterých jsem dřív jen četl či je vídal v televizi.

Zdroj: http://www.jazyky.com/content/view/545/49/

 


Plavčíkem v USA

Můj příběh začal více než prozaicky. Kdo mě zná, tak ví, že by mne v životě nenapadlo vycestovat do Spojených států. Vždy mě srdce táhlo spíše na východ…Ovšem v březnu loňského roku se se mnou po delší známosti rozešla přítelkyně a při léčbě bolavého srdce v nočním občerstvovacím zařízení se zrodil nápad vyrazit za velkou louži, pročistit si hlavu a postavit se znovu na vlastní nohy.

 

Work and Travel

V brzkých ranních hodinách jsem pak potkal kamaráda, jehož přítelkyně pracuje v agentuře umožňující vycestování studentů za hranice v rámci programu Work and Travel. Hned druhý den jsem zašel do agentury a upsal se programu Work and Travel USA, abych si to později nemohl rozmyslet. Po zaplacení poplatku 12 tisíc Kč mne čekalo vyřizování veškeré potřebné dokumentace a zařízení práce. Zaměstnání v USA si mohl každý sehnat sám nebo využít nabídky agentury a vybrat si na Job Fairu v Praze. Rozhodl jsem se pro druhou „bezpečnější“ variantu a vycestoval do stověžatého hlavního města naší krásné země.

 

Výběr práce na Job Fair

Job Fair probíhal v jednom z nejluxusnějších hotelů a na výběr bylo ze široké nabídky amerických zaměstnavatelů. Většinou se jednalo o práce v zábavních a přírodních parcích. Bohužel zde měli studenti vykonávat pouze podřadné práce, jako uklízení toalet, smažení hamburgerů apod. Zbývala práce na Aljašce a v Baltimoru. V nejsevernější oblasti Spojených států bych musel 12 až 16 hodin denně kuchat ryby, a proto jsem se rozhodl podepsat smlouvu se společností DRD, která má na starosti 280 bazénů v Baltimoru.

Učinil jsem rozhodnutí stát se plavčíkem v jednom z nejnebezpečnějších měst v USA (průměr jedna vražda denně). Důležitou roli v mém rozhodnutí hráli Martin a Vlasta pracující pro DRD již šestým rokem. Při podpisu smlouvy mi slíbili, že budu bydlet s nimi a dalšími Čechy. Zbývalo vyřídit víza, zaplatit letenku a mohl jsem odletět. Nesmím ještě zapomenout na zkoušky na UJEPu, bez těch bych si pracovní prázdniny moc neužil…

Celkově program i s letenkou stál 40 tisíc korun. Odlet jsem si naplánoval na 13. červen, abych mohl slavit narozeniny na dvou odlišných kontinentech. :-) Z Prahy jsem odlétal sám, ale už v Londýně jsem potkal kluky z Moravy, kteří podepsali smlouvu se stejnou společností, a do Baltimoru jsme letěli společně.

 

Ubytování a plat

Na letišti nás vyzvedl Martin s Vlastou a odvezli nás do apartmánu v Towsonu, což jsme uvítali, protože tato oblast zrovna nepatří mezi rizikové. Po seznámení jsme se pustili do oslavy mých narozenin. Během jednoho večera se tak vytvořila celkem příjemná parta lidí. Na apartmánu nás bylo celkem šest, sdíleli jsme společnou kuchyň a toaletu. Za ubytování si firma strhávala 90 dolarů týdně. Platili 7,25 dolarů na hodinu a po 40 hodinách týdně přesčas za 11,50. Nic extra, ale s tím, že bych si domů přivezl kufr plný peněz jsem ani nepočítal, spíše jsem si chtěl něco ušetřit na cestování a pokrýt náklady, které jsem do programu vložil.

 

Výcvik plavčíka

První týden jsme museli projít výcvikem lifeguarda. Učili jsme se první pomoc, záchranu tonoucího a další potřebné a užitečné věci, které by měl plavčík umět při záchraně lidského života. Dost mne překvapila ruská část naší třídy. Spousta z nich neuměla, kromě pozdravu, mluvit anglicky a jedna děvočka dokonce ani plavat. Přesto nakonec všichni úspěšně složili zkoušky a nic nám nebránilo začít pracovat.

Měl jsem štěstí, že jsem dostal svůj vlastní bazén, na který jsem denně dojížděl na kole. Mnozí takové štěstí neměli a pracovali každý den někde jinde. To by zas tak strašné nebylo, až na to, že denně vstávali brzy, čekali na odvoz a pak třeba 2 hodiny strávili v autě, než byli konečně vysazeni na bazénu, na kterém zrovna pracovali. Večer se opakovalo to samé, vraceli se pozdě domů a neměli moc volného času. Hodiny strávené v autě proplaceny bohužel nebyly.

 

Práce na bazénu

Co obnášela práce plavčíka? Pracovalo se 6 dní v týdnu 7-10 hodin. Osobně jsem pracoval první měsíc každý den, abych si vydělal na cestování. Kromě slunění jsem se musel postarat o pořádek na bazénu, tzn. po příjezdu vyluxovat dno, vyčistit kachličky, vykartáčovat stěny, zkrátka bazén se musel blýskat jako vařič z reklamy na Mr. Propera. Zbytek dne se pouze kontrolovalo pH vody a množství chlóru. V případě vyššího či nižšího množství vody se přidala chemikálie, která dané hodnoty upravila. A pak se už se jen namazat (krémem na opalování samozřejmě, na bazénu se nesmí požívat alkohol), zalehnout na lehátko a dávat pozor, kdyby se někdo topil.

 

Nová poznání i noví přátelé

Pracoval jsem na bazénu kolejí pro vysokoškoláky. První den jsem si připadal jako v ráji – všechna lehátka byla obsazena studentkami místní univerzity. Až později jsem zjistil, že jsou to rozmazlené holčičky bohatých rodičů, pro které jsem byl pouze Europe trash. Myslel jsem, že to pro mě bude hrozné léto, ale po 14 dnech na bazén přišla parta kluků poslouchající punkovou muziku…moje krevní skupina. Dal jsem se s nimi do řeči a během léta se stali mými skvělými přáteli a ve volných dnech jsme podnikali společné výlety.
Prohlídli jsme si Baltimore, Washington a hlavní město Marylandu – Annapolis. Washington mne nadchl – když pominu Kapitol a Bílý dům, do kterého nám nebyl umožněn přístup – tak se mi nejvíce líbilo seskupení muzeí okolo parku v centru města. Veškerá muzea byla zadarmo, prostě se Amerika chtěla pochlubit svou historií a schopnostmi ukázat světu, co během několika století dokázala nashromáždit. Musel jsem před nimi smeknout, protože se jim to opravdu podařilo. Nejsilnějším zážitkem pro mne byla návštěva muzea holocaustu, kde jsem strávil 5 hodin. Bohužel jsem měl tu noc noční můry. Washington jsem navštívil celkem třikrát, během jednoho dne nebylo možné všechna muzea projít.

Letošní léto bydlím u jednoho z loňských přátel a pracuji na jiném bazénu pro střední pracující třídu a lidi v důchodovém věku. Nejraději mám starší babičky – skvěle se s nimi povídá a navíc mi nosí každý den jídlo…prostě babičky. :-) Moc jsem si oblíbil letošní bazén, ale o tom třeba někdy jindy.

 

Konečně cestování

Po dvou a půl měsících práce jsem se konečně doplavčíkoval  k tomu, proč jsem do Spojených států přiletěl – k cestování. Společně s mými třemi spolubydlícími jsme si pronajali auto a vyrazili poznávat zemi neomezených možností. Rozhodli jsme se procestovat severovýchod USA a vyrazili směrem na Philadelphii. Velmi nám pomohl Honzův telefon s GPS. Mým snem bylo vidět schody, na kterých běhal Sylvester Stallone ve filmu Rocky 2. Ostatním se můj úmysl sice moc nezamlouval, ale nakonec jsme měli spoustu času, prochodili jsme celé město a ke schodům jsme se ke konci dne doplazili. Sebral jsem veškerou zbývající sílu a schody vyběhl.
Můj sen byl splněn, mohli jsme pokračovat dál…

Přespali jsme v hostelu za Philadelphií a ráno vyjeli na New York. Bohužel jsem mohl řídit jenom já, protože povolení pro ostatní by vyšlo o 200 dolarů víc. Za pár hodin jsme byli v NY, myslel jsem, že si mohu konečně odpočinout v zamluveném hostelu, ale místo toho jsme strávili přibližně 6 hodin v zácpě. Jednou rukou jsem troubil, druhou vystrkoval prostředníček z okna, nezapomenutelný zážitek.
Ještě večer jsme se vydali do centra. Během 4 dní jsme prošli celý NY. Zaplatili jsme si okružní jízdu s tím, že můžete vystoupit na kterékoliv zastávce, a poté znovu nastoupit do jiného autobusu. NY mi moc k srdci nepřirostl, mám raději poklidnější místa (proto také nebydlím v Praze :-) ).

Usoudili jsme, že nejzábavnější bude cestovat podél oceánu, a tak další zastávkou měl být Boston. Dvakrát jsme se vyspali u pláže pod stanem, než jsme stanuli na Bostonském pobřeží. Bohužel nám radost z prohlídky města pokazilo počasí, neustále pršelo. A tak jsme nakopli koně a odjeli směrem na Niagarské vodopády. Cestou jsem se chtěl podívat do basketbalové síně slávy, ale bohužel jsme se o 5 minut zpozdili (holky byly nakupovat…). Následující den jsme dojeli na místo určení – Niagarské vodopády. Byl jsem trochu zklamaný, očekával jsem ryzí přírodu… Ale kanadská strana byla poseta hotely, kasiny, ruskými koly a všemožnými atrakcemi…no jo no, komerce. Zaplatili jsme si loď a svezli se pod vodopád, byl to osvěžující zážitek.
Poslední štací v našem putování po severovýchodě USA byl Pittsburgh. V tomto průmyslovém městě toho sice není moc k vidění, ale mně lákalo navštívit stánek mých oblíbených tučňáků (ne, že bych nebyl vášnivým milovníkem těchto opeřenců, ale pro neznalé - jedná se o hokejový tým Pittsburgh Penguins).
Unavení a vyčerpaní z cestování jsme následujícího dne dorazili do zpět Baltimoru, udělali závěrečnou party s americkými kamarády a odletěli domů.

 

Největší plus nízkého dolaru?

Celkově mi léto v USA pokrylo všechny náklady do něj vložené, včetně cestování a nákupů. Utrácel jsem hlavně za oblečení, které tu bylo několikanásobně levnější a menší elektroniku. Letos jsem se na rozdíl od ostatních rozhodl přijet znovu. Dolar sice není to, co býval, ale musíme se na to dívat z té lepší stránky – pivo v baru už nestojí 45 korun jako loni, ale pouze 30. A to je myslím, pro Čechy, největší pozitivum klesající tendence amerického dolaru.

Zdroj: http://www.kalimera.cz/plavcikem_v_usa.html

 


Co takový výlet do USA obnáší a na kolik to přijde

Lukáš Kubásek

Dostat se do USA a legálně tam pracovat není pro našince po 11. září žádná legrace. Pro studenty a navíc pod hlavičkou oficiálního programu Work and Travel podporovaného americkou vládou to však není žádný problém. Stačí jen vyplnit relativně velké množství nejrůznějších formulářů, oběhat s nimi všechny čerty a výsledek v podobě víza a pracovního povolení je na světě.

Jako svého partnera jsme si vybrali Student Agency. Z českých agentur je jistě největší a v podobných programech nejzkušenější, tak ji doufejme můžeme důvěřovat. Do této chvíle zatím žádné problémy nenastaly a pracovníci Student Agency byli vždy maximálně ochotní. Při osobním jednání i po telefonu. Pro přihlášení do programu Work and Travel tam stačí zajít, vypít kafe, které vám ochotně nabídnou, zaplatit za registraci, za program, za zprostředkování práce, za letenku, vyplnit všechny formuláře, které vám dají, zaplatit mnoho dalších poplatků a je to v kapse. Ale vezměme to pěkně popořádku.

Zprvu jsme si říkali, za co té agentuře vlastně platíme, když přidaná hodnota její přítomnosti mezi námi a americkou ambasádou či zaměstnavatelem je de facto nulová. Že by za to jedno kafe, které nám nabídli při pohovoru a za to, že budeme mít pod jejími křídly větší šanci získat víza? V průběhu celého martýria jsme však poznali, že ty peníze jsou za jejich know-how a za to, že nás doslova za ručičku povedou celým tím byrokatickým kolotočem. Nedovedu si představit, že bychom svou první cestu do USA zvládli sami.

 

Registrace v agentuře
Prvním krokem tedy byla registrace ve Student Agency, zaplacení registračního poplatku a absolvování úvodního pohovoru v anglickém jazyce. Pohovor byl velmi primitivní a oba jsme si se Zuzkou vysloužili plný počet bodů a nálepku Advanced English. Uvidíme, jestli bude tento názor o vysoké úrovni naší angličtiny sdílet i náš zaměstnavatel :-)
Jako garanta jsme si vybrali společnost Intrax WorkTravel, která je zodpovědným partnerem na americké straně, zařizuje kontakty se zaměstnavateli, pojištění či nonstop asistenční službu.

 

Hledání práce
Následovalo shánění práce. Jelikož se žádná práce přes známé neklubala a nechtělo se nám rozesílat stovky mailů s poptávkami po práci, využili jsme veletrhu pracovních příležitostí JobFair, který Student Agency každoročně pořádá v Praze za účasti amerických zaměstnavatelů.

Tam jsme si dohodli práci v plážovém zábavním parku Beach Boardwalk v kalifornském Santa Cruz. Byla pro nás tou nejlepší z nabízených prací a navíc ve velmi lákavé lokalitě. Proto jsme byli rádi, že se nám podařilo tenhle job získat. Kamsi do Jižní Dakoty či na Aljašku se nám totiž ani trochu nechtělo.
Za zprostředkování práce jsme zaplatili poplatek, zkontaktovali zaměstnavatele mailem a bláhově se domnívali, že hlavní část je tímto za námi.

 

Letenka a formuláře
Jako účastníci programu jsme byli povinni objednat si letenku přímo u Student Agency. Zprvu se nám tato podmínka nelíbila, ale nakonec se nám podařilo koupit studentské letenky z Prahy do San Francisca se společností Lufthansa za velmi slušnou cenu 17.400,- Kč včetně všech poplatků.

Následovala schůzka v agentuře, kde s námi individuálně vyplnili všechny potřebné formuláře pro americkou ambasádu. Vyplňování trvalo bezmála 2 hodiny. Rozhodně jsem se však nenudil, některé otázky jako např. "hodláte se v USA věnovat teroristické činnosti?" mě velmi pobavily. Nyní už zbývalo jen objednání pohovoru na americké ambasádě, kde mělo být naše snažení oficiálně posvěceno.

 

Pohovor na ambasádě
První rozčarování přišlo při samotném objednání termínu pohovoru na jejich telefonní lince. Mají totiž stejný tarif jako při volání na erotické služby. Pokud se úřednice zakecá či dlouho hledá v počítači volný termín, může telefonát vyjít na pěkné peníze. Termín pohovoru jsme si nicméně dohodli celkem rychle a v určený den se na ambasádu Spojených států amerických na Malé straně dostavili v plné síle. Zařadili jsme se do dlooooouhé fronty linoucí se podél stěny ambasády a čekali dokud nepostoupíme ke vchodu, kde probíhala přísná bezpečnostní opatření včetně skenování obsahu batohů jako na letišti.

Pohovor u okénka byl rychlejší než jsme čekali. Poté, co se americká ambasáda stala první organizací světa vlastnící mé otisky prstů, se mě konzulární úřednice vyptávala co studuji, co chci v USA dělat, kde budeme pracovat apod. Když si v mé složce přečetla, že cestuji se svou přítelkyní, jala se mě uvědoměle varovat před mladými amíky, kteří jsou prý na hezká česká děvčata velmi nadržení a proto bych si měl svou přítelkyni dobře hlídat a obrnit se trpělivostí. Těžko říct jestli proto, že americkým chlapcům připadá česká angličtina roztomilá anebo proto, že jsou jejich američanky hnusné a tlusté... To se ještě všechno dozvíme :-)

Součástí poplatku za vydání víza je také poplatek za kurýra, který pas s vízem přiveze do dvou dnů na udanou adresu. Nám kurýr doručil pas s vízem hned následující den.

 

Předodletová přednáška
Každý účastník programu byl ještě povinen zúčastnit se předodletové přednášky v českém jazyce a předodletové Orientation v angličtině pořádané partnerskou agenturou Intrax. Toto nemá cenu nijak rozvádět. Jednou větou: zabralo to celý den a rozvěděli jsme se stejně houby.

 

A je to
No a jsme na konci. Máme všechny potřebné dokumenty, letenku, práci a můžeme vyrazit! :-)
Další související zařizování
Spolu se zařizováním všech formalit ohledně víza či práce bylo nutné navštívit i naše české úřady. Jednak kvůli mezinárodnímu řidičáku (ten nový evropský v USA neplatí) a pak kvůli novému (červenému) pasu. Delší dobu nechci úřady zase vidět :-)

 

No a kolik to tedy stálo?
V tabulce uvádím pouze náklady přímo související s programem, vízy apod. Dále je nutné k tomuto základu připočítat nepřímé náklady, jako třeba nový kvalitní kufr, který bylo potřeba pořídit, zálohu na ubytování, kterou jsme posílali cestovním šekem zaměstnavateli poštou a mnoho jiných položek.
Dále je potřeba vzít v úvahu nutnou hotovost, kterou je potřeba mít sebou. Agentura doporučuje 700 až 1000 dolarů pro pokrytí nákladů na začátku pobytu, než dostaneme první výplatu. Tento obnos údajně budou chtít vidět i úředníci, kteří nás budou "vítat" na letišti v San Franciscu.

 

Přímé náklady na program
Položka 
 Částka (Kč)
Registrační poplatek
500
Cena za program u Student Agency
10.680
Povinné pojištění
3.600
Poplatek Sevis Fee (ambasádě)
840
Za nalezení práce na JobFairu
2.400
Letenka Praha - San Francisco
17.400
Vystavení víza + kurýr
2.600
Celkem
38.020


Přímé náklady na program tedy dosahují přibližně 38.000 Kč. Připočteme-li cca 20.000 na rozumných 800 dolarů hotovosti, kterou je nutné vézt sebou a zaokrouhlíme-li výslednou částku o dvě tisícovky nahoru, dojdeme k částce 60.000,- Kč, což je suma, kterou by si měl zájemce o tento program připravit.

Zdroj: http://usa2005.kubasek.cz

 

Další zážitky můžete najít například na stránkách Velcyslanectví USA v Praze:
http://czech.prague.usembassy.gov/letni_work_and_travel_viza.html

 

Pro NICM zpracoval Tomáš Hodač, únor 2009

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
27
28
29
30
31
1
2
 
 
 
 
 
 
 
3
4
5
6
7
8
9
 
 
 
 
 
 
 
10
11
12
13
14
15
16
 
 
 
 
 
 
 
17
18
19
20
21
22
23
 
 
 
 
 
 
 
24
25
26
27
28
29
30